Úvodní strana / Články / Odkazy
Fotky / Downloadz /

  Zpět do nadřazené sekce Články  

Vytisknout Vytisknout

Jozef Karika

Nový Aeon – výplod Crowleyho mysli?

„Pravím vám: musí míti ještě chaos ve svém nitru, kdo chce zroditi tančící hvězdu. Pravím vám: vy ještě máte chaos ve svém nitru.“

Friedrich Nietzsche
Tak pravil Zarathustra
1883

 

V tomto eseji se chci věnovat výrazným paralelám nacházejícím se u důležitých protagonistů a průkopníků novoaeonského proudu. Takových průkopníků je ve skutečnosti víc, protože novoaeonské prvky se už od začátku 20. století objevují nejen v esoterních kruzích, ale také v umění, filozofii, sociologii a jiných sférách. Zde se však omezím jen na tři velikány Nového Aeonu, F. Nietzscheho, A. CrowleyhoG. Meyrinka.

Zatímco Nietzsche byl Crowleym označován za proroka příchodu Thelémy, Meyrink možná na první pohled nemusí působit jako představitel tohoto proudu. Pokud je mi známo, nikdy neuvedl, že by se inspiroval dílem Crowleyho, i když je pravděpodobné, že jeho dílo znal, protože měl velmi dobrý přehled o dění v magických kruzích.

V jeho románu Valpuržina noc nacházíme stať, kde k hlavnímu hrdinovi promlouvá ústy cizího člověka jeho vlastní Já. Kromě jiného mu říká: „Ptáš se, kdo jsem? Radost a já jedno jsme. Kdo nezná radost, nezná ani své já. Nejniternější já je prazdrojem radosti, kdo se k němu nemodlí, ten slouží peklu. ... Před třpytem radosti, která září v duši jako slunce na nebi nitra, prchají strašidla temnot... “

V Knize Zákona je Haditem, ekvivalentem duchovního Já, deklarováno: „Pamatujte si vy všichni, že existence je ryzí radost; že všechny chmury nejsou nic než stíny; ty pominou & jsou pryč; ale ta jest tím, co přetrvá.“ AL,II:9.

* * *

Meyrink dále píše: „Dokonce nečistá radost je světlu blíž než temná, chmurná vážnost.“

A Kniha Zákona: „Krásní a silní; poskakující smíchem i ti v mdlobách rozkoše, rozhodní a ohniví, ti patří k nám.“ AL,II:20.

„Protože dlím v tobě a tys o tom nevěděl. Však proč? Protože jsi byl tím, kdo ví, a byls i mnou.“ AL,II:12,13.

Meyrink: „Nic na světě ti nebylo bez ustání tak nablízku a nic ti nebylo tak vlastní jako já, a ty se mne teď ptáš, kdo jsem!“

* * *

„Říše středu, v níž sídlíme, je říší skutečného středu. Je středem světa, který je všude. V nekonečném prostoru je každý bod středem.“

Hadit se v Liber AL představuje těmito slovy: „Ve sféře jsem všude středem, kdežto ona, obvod, nikde.“ AL,II:3.

„Já jsem plamen, který hoří v srdci každého muže a v jádru každé hvězdy. Já jsem život a dárce života, a přesto tím, že mne poznáváte, poznáváte nadto i smrt.“ AL,II:6

* * *

Přejděme nyní trochu dále, kde se v románu píše: „Excelence, existují i kosmické noci čarodějnic! Leží od sebe příliš vzdáleny v čase, takže lidstvo si je nemůže pamatovat; proto jsou pokaždé pokládány za nový, dosud nebývalý jev. Teď právě začíná jedna z oněch kosmických Valpuržiných nocí. Tehdy to nejvyšší padá nejníže a to nejnižší vystoupí nejvýš. Tehdy vznikají konflikty téměř bez příčiny, – tehdy už není nic 'psychologicky' zdůvodnitelné… Opět nastal okamžik, kdy psi divokého lovce smějí zpřetrhat své řetězy… Přišel čas, kdy 'já' má oslovit mnoho lidí.“

Nietzsche i Crowley taktéž hovořili o příchodu noci, přičemž ji definovali až příliš podobnými slovy. Crowley kromě jiného napsal: „Je velmi poučné porovnat události za posledních pět set let, a následně pak krizi přibližně před 2.000 lety, s obdobím podobných událostí, jež se soustředily do roku 1904 staré éry. Můžeme v nich totiž vytušit myšlenku, která je v komfortu žijící současné generaci velice vzdálená, že se k nám se vší pravděpodobností blíži 500 let temných věků.“

* * *

Velmi silné paralely nacházíme i v ostatních Meyrinkových románech. Nabízí se nám závěr, že buď čerpal z Crowleyho díla, nebo byl inspirovaný ze stejného nadsmyslového zdroje.

V expozé nedopsaného románu Dům alchymistův o hlavním hrdinovi, doktorovi Ismaelovi Steenovi, který měl být antagonistickou, avšak ne úplně negativní postavou, napsal, že zná jen jedno vzrušení: „Vymýšlet si stále nové metody duchovně-sadistické povahy a uskutečňovat je v praxi, aby duše lidí uvrhoval v nicotu. To je jeho životní elixír. Ženy se na něho lepí, ani nevědí proč. On je rozpouští – asi jako by alchymista rozpouštěl kovy v lučavce královské. V soudních análech se hromadí sebevraždy žen...“

Víme, že některé Meyrinkovy postavy byly inspirované skutečnými osobami z okultních kruhů. Tak mu údajně P.B. Randolph posloužil za vzor k postavě Zulu v Zelené tváři. Jestli se ale v případě I. Steena jedná o A. Crowleyho zůstává jen dohadem. Určitou indicií může být, že padlý anděl Malak Ta´is (v jistém smyslu ďábel, který se však v budoucnu sjednotí s Bohem, jak poznamenává Meyrink), s kterým je Steen v magickém kontaktu, je velmi podobný Crowleyho Shaitan-Aiwassovi.[1] Celý načrtnutý děj působí až mrazivě novoaeonsky.

Plánem dr. Steena je natočit film, v kterém hraje hlavní úlohu a: „...v antickém kostýmu a s mitrou na hlavě představuje samotného padlého anděla Malaka – démonického pána světa. Má se zjevit propast a pozřít duši lidstva! ... Chce v celém lidstvu vzbudit magicko-psychoanalytický komplex, v němž (tím, že) lidstvu v kinech ukáže tvář anděla Malaka, která byla dosud známa pouze zasvěceným jazidům. Doufá, že takto se tvář jako kinematografický obraz vtiskne do senzitivních myslí a uzpůsobí je tak k přijetí démonických našeptávání.“

Zajímavé a možná trochu mrazivé jsou též následující věty: „Ve městě se k němu šíří nenávist jako zuřící požár. Lidi na ulici a v kavárně přepadá děs, aniž vědí proč, a civí na jeho obličej, jako by ho byli viděli ve snu a náhle se na něj nejasně rozpomínají. (Anděl Malak působí v něm i z něho.)“ Aleister Crowley namaloval obraz Theriona, který je věrným vyjádřením této tváře.[2]

Zarážející mnohorozměrnou podobnost odkazu A. Crowleyho a G. Meyrinka je možné nazírat i jinak. Z románu Anděl západního okna a některých jiných náznaků můžeme dedukovat, že jednou z předešlých inkarnací ducha G. Meyrinka byla osobnost alžbětínského mága Johna Dee. Jak je známo, A. Crowley pokládal za jedno ze svých dávných vtělení Edwarda Kelleyho. To, co bylo do této dvojice v 16. století zaseto (J. Dee vzpomíná jako první démona Choronzona; vytvořili enochiánský magický systém), vydalo své plody přesně o jeden saturnský měsíc (354 roků) – viz. bezkonkurenční zpracování problematiky Choronzona v Crowleyho a Meyrinkových pracích,[3] zjevení příchodu Nového Aeonu přes enochiánský systém v Crowleyho díle Vize a Hlas apod.

* * *

Podobnost Nietzscheho a Crowleyho odkazu se dá dobře demonstrovat například v bodech, kde Nietzsche píše o třech přeměnách, stádiích ducha. První je velbloud, kdy člověk na hřbetě poctivě nese tradici a odkaz věků. Druhou je lev. Člověk se zde bojem osvobozuje od starých pout. Poslední přeměnou je dítě, z kterého proudí živá kreativita, nevinnost a hravost. Crowley lva vzpomíná ve stejném významu, ale rozšiřuje ho na stádium, kterým prochází celé lidstvo. Horus jako dítě je i pro něho završením cesty.

* * *

Závěrem tohoto eseje se chci zmínit o jedné zajímavosti. V díle F. Bardona se nacházejí indicie poukazující na to, že zřejmě znal Crowleyho dílo. Nejvýraznější je asi věta „Láska je zákon, láska ovládaná vůlí“, která je zjevnou parafrází thelémského „Láska je zákon, láska pod vůlí.“ Předpokládalo se, že Bardon přišel do styku s Thelémou přes svého přítele W. Quintschera. Ten byl členem německého řádu Fraternitas Saturni pracujícího v thelémských intencích.

Během návštěvy přímého Bardonova žáka, pana P., jsme se však dozvěděli zajímavou informaci. Kousek rozhovoru si dovolím citovat.

* * *

Otázka: V díle Františka Bardona nacházíme i prvky jiných proudů a učení. Čerpal z něčeho, nebo celý systém vytvořil sám?

Odpověď: No, on měl toho Thériona, ten byl v Anglii, tam za ním i šel. A pak ještě jiné Mistry.

Otázka: Thériona? František Bardon měl přímý kontakt s Aleisterem Crowleym – Thérionem?

Odpověď: Ano. Psali si.

Otázka: Učení Aleistra Crowleyho je dnes velmi populární. Předpokládalo se, že jeho prvky se do systému Františka Bardona dostaly přes německý okultní řád Fraternitas Saturni. To, že mezi těmito dvěma mágy existoval přímý kontakt, je velmi cenná informace. František Bardon tedy cestoval do Anglie, kde se setkal s Aleisterem Crowleym?

Odpověď: Setkali se, jo.

Otázka: Vyprávěl Bardon o Crowleym něco? Vyjadřoval se? Jak ho hodnotil?

Odpověď: Ono, Franta nebyl člověk, který by s něčím chodil na trh. Nechtěl o tom vyprávět. Nevěděli jsme o tom příliš. Co byl pro nás Thérion? Franta o něm však hovořil jako o svém „částečném Mistrovi.“. Hodnotil ho pozitivně.

* * *

Této informaci samozřejmě nemůžeme přisoudit stoprocentní historiografickou hodnotu, protože není dostatečně ověřená ani potvrzená. Je ale důležitou indicií a vypovídá minimálně o vlivu, jaký měl na světovou magickou scénu už tehdy A. Crowley. Například v Universalii byl jedním z jeho zastánců O. Eliáš, který byl taktéž členem Lasenicova Horev klubu.

Ve světle střízlivého a objektivního pohledu tedy není v žádném případě možné souhlasit s názorem, že Nový Aeon je výplodem jediné mysli. Právě naopak. Je zjevné, že jde o mohutný duchovní impuls, projevující se v mnohých podobách, kterého ignorace, nepochopení nebo bagatelizace může vést jedině k životním[4] a společenským katastrofám.[5]

C.G. Jung v knize Tajemno na obzoru napsal: „Není to domýšlivost, která mne k tomu pobízí, je to mé lékařské svědomí, které mě nabádá, abych splnil svou povinnost a těch několik málo lidí, k nimž se může můj hlas dostat, připravil na to, že lidstvo očekávají události, které odpovídají závěru jedné velké historické epochy – konci jednoho eónu. ... Jsou to, zdá se, změny v konstelaci psychických dominant, archetypů, 'bohů', které způsobují anebo doprovázejí sekulární proměny kolektivní psýché. ... Trápí mě upřímně řečeno osud těch, kdo budou zaskočeni těmito událostmi nepřipraveni a nic netušíce budou vydáni všanc jejich nepochopitelnosti.“

* * *

Translation © Soror V.A. 2001


Poznámky:

[1] K. Grant v knize Cults of the Shadow uvádí, že hieroglyfem Shaitan-Aiwasse, kterého Crowley označoval za nejvyššího daemona Thelémy, je šakal (ShGL), jehož číslo je 333, stejně jako číslo Choronzona.

[2] Další překvapení nám Crowley připravil, když v roce 1919 publikoval obraz s názvem „The Way“ – „Cesta“. Je to portrét mimozemské bytosti LAM. Její podoba zachycuje archetyp tzv. „šedáka“, dnes nejznámější formy mimozemšťana, která se objevila až o 50.-60. roků později. Komunikací s touto a jinými mimo-zemskými bytostmi se v současnosti zabývá jedna sekce řádu Typhonian Ordo Templi Orientis.

[3] J. Dee: „Je mocný démon, mocný Choronzon, který hlídá velkou bránu neznámého univerza. Poznej ho a měj se na pozoru.“ G. Meyrink Choronzona důvěrně znal, označoval ho jako „hlavu Medúzy“ a detailně popsal ve svých románech. Kromě jiného píše: „Tuším, že tvář je optickým bodem mezi dvěma světy; paprsky nenávistné zhouby jsou v ní soustředěny jako v ohnisku a za ní číhá propast veškerého rozplynutí, jehož nejmírnějším symbolem je anděl smrti.“ Také Crowley tomuto démonovi přisuzuje úlohu strážce Abyssu a dodává: „Choronzon je disperze ... bojí se všech druhů koncentrace a ticha.“

[4] L. Štúr: „Vzdor proti pravému duchu doby není úspěšný. Stejnou mírou, jakou vzdorovitý člověk zapírá ducha doby, zapírá duch doby jeho.“

[5] Příchod Nového Aeonu je evidentní a jeho manifestace je dobré studovat i v historii minulého století. Doporučuji k tomu například dílo P. Johnsona: Dějiny 20. století.

 

  Zpět do nadřazené sekce Články  

Vytisknout Vytisknout

Naposled přidané články

Copyright © ChaoSpace 2001-2017