Úvodní strana / Články / Odkazy
Fotky / Downloadz /

  Zpět do nadřazené sekce Články  

Vytisknout Vytisknout

Doktor Bůh

Má zkušenost s Aschmunadaiem

Svého času mi vrtalo hlavou proč Bardon do svého díla zařadil Aschmunadaie, navíc ho prezentuje jako pozitivní bytost. Z jiných pramenů se můžeme také dozvědět o Ašmodajovi, Asmodeovi, vždy je však považován za démonicku, zlou entitu. Jedná se o tu samou bytost nebo jde jen o shodu jmen?

Rozhodl jsem se Aschmunadaie evokovat a zeptat se ho, jak to s ním vlastně je. Použil jsem evokace do mentálu a taky tak trochu do astrálu. Pracovní postup evokace si nechám pro sebe.

Podělím se s vámi jen o zkušenost s ním.

První kontakt jsem provedl v místnosti. Cítil jsem jeho přítomnost, ale nijak se neprojevoval. Nebyl vidět a nebyl ani slyšet. Později jsem ho kontaktoval venku (pro znalce: bez pokrývky hlavy). Tentokrát byl sdílnější a víc nakloněn komunikaci (jestli se to dá takhle nazvat). Zjevil se jako podivná, snad kočkovitá šelma, laděná do odstínů červené barvy a velká jako lokomotiva. Tato obluda na mne zaútočila podobně, jako když kočka skočí po vrabci. Kdybych evokaci neprováděl jen v mentálu, určitě bych se strašně lekl. Jen tak po mně vyjel, nic mi však neudělal. Řekl jsem si: "Tak to budu muset vizualizovat meč, aby byl trochu sdílnější" a taky jsem to provedl. Nic to však nepomohlo. Pořád na mne civěla kočkovito-psovitá šelma, připravená v útočné pozici. Dále jsem si řekl: "Tak to se budu muset propojit s ideou nejvyššího božství, aby s ním byla nějaká řeč. Proč ale musím dělat tyhle kejkle jen proto, abych si trochu popovídal, vždyť on přece musí vědět, že jsem toho schopen". Ztotožnil jsem se s ideou božství. Najednou přízrak zmizel a já slyšel, jak ke mně mluví. Řekl zhruba toto: "Když se chceš bavit s nějakým člověkem, taky ho nejdřív pozdravíš – ne?" Dále jsem už nemusel formulovat žádné otázky, jasně jsem cítil, že ví přesně na co se ho chci zeptat. Řekl bych dokonce, že to věděl ještě lépe, než já sám. Ujistil mně, že mi na mé otázky vyjeví odpověď. "Vyjeví" je asi to nejpřesnější vyjádření formy odpovědi. Možná by se dalo říct, že jsem si jeho odpovědi zažil. Podobně jako když pečete buchtu. Nejdříve si přečtete recept, potom si připravíte suroviny, pak pečete, no a nakonec si to sníte. Teprve pak tak nějak pochopíte, co je to vlastně ta buchta.

Vzal to zeširoka. Naprosto mi rozložil chápání dobra a zla, nenechal kámen na kameni. Ukázal mi zlo, jak se vždy někde krčí, hned za rohem, i v těch nejušlechtilejších idejích a také dobro, které se nestydatě roztahuje v podhoubí každé, i nejodpornější zvrácenosti. Pochopil jsem, že nemá smysl být bojovníkem dobra. Je to totiž stejné, jako by se pravá ruka rozhodla bojovat proti levé. Tisícileté dohadování, co je dobré a co ne, jsem rád přenechal náboženským a jiným věřícím a uctívačům. Ti totiž potřebují nacházet toho špatného, aby si nemuseli přiznat jací jsou sami ubožáci.

Po absolvování opravdu drsné jízdy, během které mi Aschmunadai vysvětloval, jak je to vlastně s tím dobrem a zlem, nemohu zodpovědně říct, že jde o entitu pozitivní, ale taky nemohu říct, že se jedná o entitu negativní (jiné Bardonovské entity mívají taky drsné způsoby). No, a neříká to vlastně ani Bardon, o Aschmunadaiovi hovoří jako o dokonalém vládci a to na něj sedí. Myslím, že ho do svého díla zařadil právě proto, jakým způsobem dokáže krásně poučit o problematice dobra a zla, mimo jiné vztahující se i k němu a k pověstem o něm. Ostatně přesvědčit se může každý z vás, který se nebojí a ví alespoň trochu, jak na to.

 

  Zpět do nadřazené sekce Články  

Vytisknout Vytisknout

Naposled přidané články

Copyright © ChaoSpace 2001-2017