Peter J. Carroll

Démon Choronzon

Do mnoha systémů okultního myšlení pronikl podivný omyl. Je to představa o nějakém vyšším já či pravé vůli, jež byla zpronevěřena monoteistickými systémy. Existuje mnoho lidí, kteří si rádi myslí, že mají nějaké vnitřní já, které je poněkud skutečnější či duchovnější, než jejich obyčejné nižší já. Skutečnosti to nepotvrzují. Neexistuje žádná část lidských mínění o sobě samotných, jež by nemohla být modifikována dostatečně mocnými psychologickými technikami. V nás samotných neexistuje nic, co by nemohlo být odstraněno či změněno. Náležité stimuly mohou, jsou-li korektně aplikovány, obrátit komunisty ve fašisty, světce ve zlé lidi, pokorné v hrdiny a naopak. Neexistuje žádná nejvyšší svatyně v nás samotných, která by reprezentovala naši skutečnou přirozenost. Ve vnitřní pevnosti není nikdo doma. Vše, co opatrujeme jako své ego, vše v co věříme, je pouze to, co jsme od náhody našeho zrození a následných zkušeností slepili k sobě. Drogami, vymýváním mozku a dalšími technikami extrémní přesvědčivosti můžeme z člověka docela snadno udělat ctitele odlišné ideologie, vlastence jiné země či následovníka jiného náboženství. Naše mysl je pouhým prodloužením těla a není v ní žádná část, jež by nemohla být odstraněna či modifikována.

Jedinou částí nás samotných, která existuje nad dočasnou a proměnlivou psychologickou strukturou jíž nazýváme egem je Kia. Kia je úmyslně bezvýznamný název daný vitální jiskře životní síly v nás. Kia je bez formy. Není ani to, ani tamto. Neexistuje téměř nic, co bychom o ní mohli říci s výjimkou toho, že je prázdným centrem vědomí a to "je" tím čeho se dotýká. Nemá žádné vlastnosti jako je dobrota, soucit či spiritualita, ani jejich protiklady. Dává nicméně pocit významu či vědomí, když zakoušíme anebo chceme cokoliv a stává se pro nás zjevnější, když něco zakoušíme silněji. Smích v extázi nám na ni dává letmý pohled.

Centrum vědomí je beztvaré a bez vlastností o nichž by si mysl mohla vytvářet obrazy. Není tu nikdo doma. Kia je anonymní. Jsme nepochopitelným bio-mystickým silovým polem z hyperprostoru; je-li vám libo, pak se spojeným tělem a myslí. Omylem mnoha okultních systémů je představovat si, že Kia je něco predestinovaného, něco s vnitřní kvalitou či povahou. Je to jen toužebné myšlení, pokoušející se dát egu kosmický význam.

Naše ego je tím, o čem si mysl myslí, že je. Je to představa o nás samotných, jež vyrůstá z našich životních zkušeností – z našeho těla, rasy, náboženství, kultury, vzdělání, socializace, obav a tužeb. Je na nás vyvíjen veliký tlak, abychom vyvinuli celistvé a rozhodné ego. Předpokládáme, že přesně víme, kdo jsme a v co věříme a domníváme se, že jsme schopni tuto identitu bránit. Čím silněji se s něčím identifikujeme, tím silněji musíme odmítat protiklad. Takto pak ta nejsilnější, fanatická ega, náleží k těm nejméně úplným bytostem. Pro takovéto typy zde existuje další problém, že povýšení jakéhokoliv principu nakonec přitáhne jeho protiklad. Ti, kteří povyšují sílu budou vtaženi do pozice slabosti. Ti, kteří se usilují o dobro se zapletou se zlem.

Vývoj ega je jako stavba pevnosti na obranu před realitou. Poskytuje určitou ochranu a smysl účelu, avšak čím je větší, tím více vyzývá k útoku a nakonec se musí rozpadnout. Je tu i další problém. Všechny pevnosti jsou také vězeními. Protože naše víry implikují odmítání svých protikladů, přísně omezují naši svobodu.

Většina mystiků a nábožensky orientovaných mágů popisuje svoji mystickou zkušenost v pojmech transcendence. Popisují sebe samotné jako smetené do něčeho mnohem většího, jako lístky v hurikánu nebo jako slzy spadlé do oceánu. Tvrdí, že jejich vlastní ega byla vymazána a spojena v jednotě s božstvím. Nic tohoto druhu se však nestalo. Využili pouze některou z forem gnostické exaltace, aby nafoukli svá vlastní ega do nezměrné boží verze, jíž byli pečlivě kultivováni. Tento proces se ani trochu neliší od procesu, který využívali černí mágové, kteří rovněž nafoukli svá ega do kosmických rozměrů maje na paměti, že náboženské typy potřebují boha, jehož jménem mohou prosazovat své vlastní zájmy. Mohou se taktéž vykazovat přechodnou skromností, aby v sobě skryli nesmírnost své megalomanie.

Naprosto stejná věc se stává, když se mág pokouší invokovat svého Svatého Anděla Strážného. Zdroj vědomí existuje jako síly vůle a vnímání. Jakékoliv jméno, obraz, symbol či přikázání, jež mág obdrží, bude pouze zdůrazněným výtvorem jeho vlastní mysli a ega a možná i telepatickým fragmentem od jiných lidí. Jelikož dosahuje takovéto komunikace v gnostickém stavu, bude ji pravděpodobně nekriticky akceptovat. Gnóse taktéž uvolňuje podvědomou kreativitu a tato poselství budou pravděpodobně ještě lákavější, jsou-li k sobě vázána s neočekávanou chytrostí.

My, každý z nás máme svého skutečného Svatého Anděla Strážného neboli Kia, která je silou našeho vědomí, magie a génia. Taktéž máme politováníhodnou schopnost stát se obsedlými pouhými produkty svého génia, zaměňujíc je za tohoto génia samotného.

Tyto obsedantní vedlejší efekty mají genetické jméno, Choronzon, či snad démoni Choronzon, neboť jeho jméno je mnohonásobné. Uctívat tato stvoření znamená uvěznit se v šílenství a invokovat konečnou zkázu.

Víra v boha a víra ve své vlastní ego jsou jedno a totéž. Každý člověk již je svojí vlastní zkaženou vizí Boha. Náboženský maniak i černý mág získávají od svých vlastních posedlostí určité charisma a poselství, avšak jejich rytířská výprava je nakonec bezvýsledná, neboť se nemohou dostat z dosahu svých vlastních zhuštěných obav ke skutečné věci – k anonymnímu a beztvarému, přesto však fantastickému zdroji síly uvnitř sebe samotných.

Jsme si tak vědomi, že magické a kreativní je tou nejmysterióznější a nejneuvěřitelnější věcí v universu. Jakýkoliv bůh či vyšší já, které si můžeme představit, je nutně méně úžasný než to, co my samotní ve skutečnosti jsme, neboť je to pouze jeden z našich vlastních výtvorů. Já sám nejsem ochoten dávat jakékoliv srozumitelné jméno, atribut či glyf nekonečnému mystériu v nitru svého vědomí, které spočívá mimo iluzi universa. Bylo moudře řečeno, že Absolutní je také nevýslovné, anebo je méně než my.

Invokovat skutečného Svatého Anděla Strážného ( či Kia ) je paradoxně obtížný úkol. Protože nemá žádnou formu, není žádný způsob, kterak jej imaginativně uchopit. Nemůže být prosazen vůlí ani vnímán, neboť je sebou samotným, kořenem vůle a vnímání.

Jestliže člověk invokuje Svatého Anděla Strážného s obecným očekáváním rozličných znamení a manifestací, pak mu je jeho génius a magické schopnosti obvykle poskytnou, zvláště když je dostatečně využita gnóse. Anebo: jestliže člověk vstoupí do stavu exaltace v oproštěnosti, pak generovaná svobodná víra obvykle sama ulpí na nějaké počáteční mystické ideji, jíž člověk může mít. V obou případech zmeškal svoji loď. Dovolte mi zopakovat mé překvapující a jednoduché poselství. Skutečný Svatý Anděl Strážný je pouze silou vědomí, magie a génia samotného – nic víc. Nemůže se manifestovat ve vzduchoprázdnu; je vždy vyjádřen v nějaké formě, ale jeho vyjádření nejsou jím samotným.

Existují pouze dvě věci, které může člověk udělat, aby invokoval skutečného Svatého Anděla Strážného či Kia. Za prvé: pomocí rozmyslné snahy o sjednocení s čímkoliv, co člověk odmítá, by mělo být ego postaveno na své místo. Za druhé: skrytá boží síla Kia by měla být pociťována jako kořen všech aktů vědomí, magie a génia prováděním tak rozmanitých a četných sérií těchto aktů, jak je to jen možné.

Invokuj často, jak praví orákula.

A vymítej Choronzona kdekoliv se objeví.

Převzato z portálu Garden of Magick