Phil Hine

Černá magie a stezka levé ruky

Předpokládaná existence "černé magie" je jedním z nejkřiklavějších projevů moderního okultismu, její základní myšlenka slouží coby psychologické "temné zrcadlo" – živná to půda osobních fantazií týkajících se zakázaných, mysteriózních věcí a fenoménu tabu. To, čemu se nepodaří porozumět, je odmítnuto, případně hrozí, že něčí víra bude označena za "černou magii". Někteří okultisté, zdá se, potřebují myšlenku existence černé magie a "černých mágů" k podepření vlastní image, ze stejného důvodu, ze kterého někteří extrémně založení křesťané potřebují věřit v existenci světového satanistického spiknutí – čímž ospravedlňují svou vlastní víru a své jednání. Myšlenka existence "černé magie" pomáhá držet pohromadě realitu těch, kteří by sami sebe chtěli nazývat "bílými mágy". Na pozadí této víry je dualismus "klaďasů" a "padouchů" z kovbojek (správní hoši chodí v bílém a ti zlí v černém), kdy jedni činí v životě pouze dobro, zatímco ti druzí se zcela zasvětili zlu. Toto je docela dost zůžený pohled na svět. Představa "černé magie" navíc předpokládá, že některé magické metody jsou špatné samy sebou, a pokud je někdo používá, je tím pádem "černý mág".

Jako mnohé jiné aspekty okultismu, to, co je označováno za "černou magii" závisí na tom, kdo provádí definici. Například křesťan může tvrdit, že nehledě na to, co pohané a mágové říkají, veškeré magické praktiky jsou "černé". Pro ty, kteří se snaží vyložit reálnou existenci "černé magie", je však mnohem běžnějším postupem definovat ji v termínech toho, co sami odmítají. Například Gareth Knight ve své knize "A Practical Guide to Qabalistic Symbolism" (1976) tvrdí zcela zřetelně toto:

"Homosexualita, stejně jako užívání drog, je jednou z technik černé magie."

Tedy implicitně, každý, kdo se naroddí jako homosexuál, je "černý mág"!

Podle mých zkušeností je velmi častým případem, že ti, kteří druhé obviňují z "černé magie", vlastně pouze vyjadřují svůj nesouhlas s tím, co dotyčná osoba dělá nebo prohlásila, že udělala. Obvinit někoho, že je "černým mágem", znamená v určitých kruzích okultistické subkultury totéž jako nařknout někoho, že je "komunista", v Americe padesátých let. Jeden příklad pro ilustraci – jistý člověk, kterého jsem nijak zvlášť neznal, se na mě jednou obrátil, abych mu pomohl s "magickou bitvou" proti "černému mágovi", který od něj odlákal jeho přítelkyni za použití "temných sil". Dal jsem si dohromady fakta a objevil zcela jiný pohled na celý příběh – zmíněné dámě jeho pompézní póza "bílého mága" lezla na nervy čím dál víc, a tak jej opustila kvůli někomu, kdo byl trochu šarmantnější & nestaral se o záchranu světa a překonání abyssu dřív než se aspoň nasnídá. Pochopitelně, ego našeho bílého mága nebylo schopné přijmout něco tak "normálního" a běžného, takže z celé věci se pro něj stala bitva mezi silami dobra a zla. Co je též zajímavé, onen "bílý mág" se na mě obrátil s nadějí, že mu pomohu magicky získat zpět jeho přítelkyni – což je věc, kterou by leckdo mohl považovat za eticky spornou. Avšak v tomto případě se cítil být zcela ospravedlněn, poněvadž on byl podle tohoto scénáře samosebou tím "správným hochem".

Ti, kteří sami sebe považují v boji za "správné hochy", jsou často mnohem nebezpečnější než jejich domnělí "nepřátelé" – neboť jakékoliv použité prostředky jsou posvěceny vznešenou vizí závěrečného vypráskání "padouchů". Bojovníci za práva nenarozených dětí neváhají metat zápalné lahve na potratové kliniky, zastánci nadřazenosti bílých nechávají vybuchovat nálože na rušných londýnských ulicích, a k tomu všemu okultisté veřící na "černé mágy" nemají žádné skurpule ohledeně magických metod použitých v "bitvě" proti nim. Navíc, podle mých zkušeností, bývá taková "bitva" zpravidla poněkud jednostranná. Před lety jsem se setkal s několika oultisty, kteří s jistotou (a jak se zdálo, spíše domýšlivě) tvrdili, že neustále vedou boj s množstvím "černých adeptů", "satanistických covenů" a podobně, ale kupodivu nebyli schopni uvést jejich jména, nebo alespoň říct, kde by se měli nacházet! Pamětihodný příklad takové jednostranné války se týká jedné větší magické organizace. Dva mí přátelé provozovali okultní zásilkový obchod pod jménem SOL. Zjevně to popudilo některé členy organizace, jejíž plné jméno by se dalo zkrátit jako S.O.L., a ti začali psát stížnosti do redakcí různých časopisů, v nichž mí přátelé inzerovali. Jiný můj známý, který byl členem této organizace, mi sdělil, že mu bylo řečeno, že ona zásilková služba je předvojem "černomagické" skupiny, která se nazývá "Servants of the Outer Light", a že členové jeho skupiny musejí dělat co mohou, aby ochránili mateřský řád proti této "černé lóži". Netřeba říkat, že lidé, kteří provozovali onu zásilkovou službu málem padli do mdlob, když se to dozvěděli, a podle mých zpráv nezaznamenali žádné hrozivé katastrofy, které by mohly být následkem útoku magického řádu, což byli pochopitelně ti dobří.

Pro mnohé okultisty má účast na takových podnicích v sobě zjevně kus romantiky. Částečně za to může populární okultní beletrie, částečně klasika jako "The Devil Rides Out" od Dennise Wheatleyho a díla edwardiánské okultistky Dion Fortune. V knížkách Dion Fortunové jsou proti sobě postaveny dvě strany – "Velké bílé bratrstvo" – společenství adeptů, kteří nezištně pracují pro větší dobro lidstva a různé "černé lóže" – bratrstva pochybných individuí, která se věnují politikaření, vyděračským praktikám, různými podivnými způsoby přelévají peníze z místa na místo, a zcela nepochybně používají "černomagické" techniky Garetha Knighta – homosexualitu a drogy. V románech Dion Fortunové jsou vykresleni jako bohémmští a dekadentní, v protikladu ke strohým a konzervativním bílým adeptům. Stejně tak mnozí nacházejí značný půvab v tom, že se prohlašují za "černé mágy" nebo "satanské adepty". Jestliže nějaké označení představuje tabu anebo má schopnost šokovat, vždycky se najdou jednotlivci, které přitahuje vyzkoušet to na sobě.

Přeložil Hrabě

Originál se nachází na stránkách Phila Hinea.