Fra. Spero Meliora

O díle chtíče a mamonu

Názory označující užívání magických sil k pragmatickým účelům jako nesprávné a dehonestující jsou podepřeny mnohými argumenty. I Fra. Libidinosus se kdysi o některé z nich opíral a některé uváděl ve svých pojednáních. Já dnes přináším argumentaci opčnou, obhajující užívání magických sil k takovým účelům. Činím tak s úmyslem poukázat na dvojsečnost „logické argumentace“, odhalit zpochybnitelnost jakýchkoliv intelektuálních argumentů a přispět tak ke konečnému svrhnutí vlády lživého „Because“.

• Jedním ze základních argumentů proti užívání magie například k získání peněz, lásky, sexu a podobně je, že k získání těchto věcí silný člověk nepotřebuje žádné transcendentální síly, ale dokáže je získat způsobem světským. Ano, snad tomu tak opravdu je. Odpovídám však, že člověk nepotřebuje ani příbor k tomu, aby se najedl. Přesto ho používá, protože je to výrazem jistého zjemnění, kultivace. Tímto zjemněným způsobem dosahuje ukojení pudu, které by mohl realizovat i „hrubší“ cestou — najíst se rukama. Pokud tedy člověk ovládne síly jemnější než jsou ty běžné, není oprávněn jich využívat i takto? Když ovládne jemnější síly, není používání těch hrubších vlastně výrazem degenerace? Když na sebe může jeho realizace vzít kultivovanější výraz, není zastávání toho starého vlastně zlem — bráněním evoluci?
• Dalším podobným argumentem je, že síly magie jsou příliš „duchovní“ na uspokojování takových „nízkých“ oblastí. Hezký argument, ale poněkud jednostranný. Vezměme si například lov zvěře. Dá se lovit i házením kamenů a podobně, avšak používáme k tomu pušku. Zamysleli jste se někdy, kolik ducha je zhmotněno například v takové pušce? Kolik lidského génia do té techniky bylo vloženo? A používáme ji k obyčejnému vraždění. Oč vznešenější je naproti tomu užití duchovních sil například k získání lásky. Tento princip neplatí jen pro zbraně. Vezměme si techniku jako takovou. Televize, video, kino — kolik vznešeného ducha je tu užito k obyčejné zábavě.
• „Magii používají ke světským účelům pouze slaboši!“ Poměrně odvážné tvrzení! Pokud mě někdo fyzicky napadne, proč bych ho nemohl zneškodnit silou vyššího stupně? Musím se degradovat na úroveň útočníka? Musím se snížit na jeho úroveň? Ptám se — z jakého principu? Když vojáky v džungli napadne kmen domorodců, postřílejí je jako zvěř a nikdo nnekalkuluje s jakýmsi morálním kodexem vyrovnávání sil. Netřeba chodit do džungle. Podívejte se do sociální, ekonomické, politické sféry, podívejte se kamkoliv!

Současnost, současný duch doby, funguje na zcela jiných morálních principech než jaké na nás vyžaduje klasická magie! Všimněte si toho. V morálním kodexu klasické magie žije duch křesťanského středověku víc než kdekoliv jinde. Principy „bílé magie“ jsou obyčejné saturnsko-křesťanské principy přežívající z minulého aeonu!

To znamená: Žádné světské výhody, rovnost všech — pokud ne úplná, tedy alespoň protivníkovi situaci co nejvíc usnadnit — neužít proti němu žádných výhod, svět tady a teď je v příkrém rozporu se světem ducha, přirozené zákony, kterými se řídí světští lidé, jsou „padlé“, my fungujeme podle zákonů vyšších, žádné rozkoše a potěšení — touto cestou už vůbec ne; použití pouze k duchovním — saturnským potřebám. A to jen občas. Většinu věcí je potřeba přetrpět — vyrovnat se s nimi. A samozřejmě obětavá pomoc druhým, a priori!

„Hle! Rituály starých dob jsou černé! Ty špatné nechť jsou zavrženy; ty dobré nechť náš prorok očistí. Potom toto poznání půjde správnou cestou.“
AL II/5

Tak! Konstrukce intelektuálních argumentů nabývá výrazu vždy na základě principu formule přijaté vaším nitrem. Na jeh základě se formuje. Zapomeňte na jistoru racionálního zdůvodnění. Je jedním z nejsilnějších opiátů lidstva. Odhoďte ji, vy, kteří chcete! A přijměte novou! Tu, jejíž nositelkou je dnes nejvíc skutečná Děvka Nového Æónu!

Translation © ChaoSpace, 2004

Převzato z magazínu MagicWorld