Peter J. Carroll

Principia Chaotica

Chaos-magie Pandemonia

Chaos-magie nenahlíží přání, touhy a víru jako cíl kterého má být dosaženo, ale jako nástroj k uskutečnění (tvoření) požadovaných výsledků. Tímto postojem čelíme strašlivé svobodě v rámci které NIC NENÍ PRAVDA A VŠE JE DOVOLENO. Čímž se chce říci, že vše je možné. Tedy nelze se spoléhat na žádné jistoty a přitom následky mohou být strašlivé. Avšak smích se zdá být tou jedinou obranou před uvědoměním si toho, že člověk nemá ani skutečné vlastní "Já".

Účelem chaos-magických rituálů je vybudovat víru v něco tím, že se chovám jakoby už tato má víra byla dávno vybudována, jakoby to v co chci věřit už dávno platilo a já v to věřil. V chaos-magických rituálech platí zásada „fake it till you make it“, neboli vžij se do toho, využij sílu víry, simuluj, hraj si na to a povede se ti to. Poté, jsi-li soudný dost, vymítáš smíchem a najdeš si další víry, potřebné k tomu co chceš dělat dál podle toho kam tebou Chaos pohne.

Chaos-magie tedy razí cestu smrti a znovuzrození bohů. Naše podvědomá aktivita a praparsychologické schopnosti jsou více než silné k tomu, aby vytvořily či zničily jakéhokoliv boha, jakékoliv vlastní ego (jáství), démona či jakoukoliv duchovní entitu. Vytvořily a zničily především pro nás samé, v rámci našeho vědomí, ale někdy i pro ostatní. Některé velmi obdivováné výsledky v rituální magii, dosažené právě pomocí víry či stvoření určitých bohů (boha), by něměly strhnout chaos-magika do propasti zkázy. Touto propastí zkázy a omylu je následná tendence připisovat čemukoliv nějakou definitviní, konečnou existenci, realitu či platnost. To je právě ona chyba transcendentálního postoje, která vede ke zúžení vnímacího a tvořivého spektra magikova. Pravý obdiv náleží věcem, které jsme schopni objevit vlastním úsilím, i přestože dočasně musíme věřit, že výsledky (kauzality) našeho snažení vyvolalo něco jiného, právě proto abychom je později byli schopni tvořit a způsobovat sami. Bohové jsou mrtvi, ať žijí bohové.

Chaos-magie apeluje právě na ty jedince s velkou představivostí a jistou dávkou egoismu doprovázenou silným podezřením, že jak realita tak lidské nitro a vědomí jsou jen formou jisté HRY. HRA nemá konec, je otevřená a hraje sebe sama jen tak pro zábavu. Hráči si mohou do určité míry tvořit vlastní pravidla a eventuelně i podvádět pomocí parapsychologie.

Magik je ten, kdo kvůli plnější participaci na realitě zaprodal svou duši. Jenom pokud nic není pravda a idea pravého (skutečného) já je opuštěna, je vše dovoleno. Výstižnou alegorii nalezneme u Fausta, který ovšem selhal na půli cesty k logickému závěru vyplývajícímu z jeho situace.

K tomu, aby se člověk stal magikem stačí velmi málo — věřit v to. Považujeme za určitou metavíru tento nazor: víra je nástrojem k dosažení kauzalit (výsledků). Tyto výsledky člověk snadněji zpozoruje u druhých než u sebe. Je totiž snadnější vypozorovat jak jsou jedinci či celé kultury a společenstva posilována či naopak ochormována a omezovaná právě určitou vírou v něco. Člověk je totiž časem polapen do bludného kruhu. Víra ho nutí dělat něco co znovuustanovuje to v co věří, tedy víru samu o sobě. Klasická magie tento přístup vyživování vlastní víry ctí. My ho zavrhujeme pro jeho krutost a omezenost. Pokud člověk prohlédne tento bludný kruh, může ho neúprosnost skutečnosti zpočátku vrhnout v náruč Budhismu (ulpívání) či naprostého cynického egoismu. Ovšem pokud člověk aplikuje tento vhled na sebe a své konání, ničí tím jednou provždy ilusi duše a stává se magikem. Zde vyvstávájí nedozírné konsekvence toho, když člověk plně přijme to, že jeho víry a názory nejsou tím k čemu se má dopracovat, co si má udržet, že nejsou jeho metou, ale pouze nástrojem a prostředkem v určitém procesu HRY. V mezích lidské smyslové a mentální omezenosti a danosti, lze realisovat velmi mnoho. Rozhodně více než si lidé běžně myslí, živíce podvědomě právě tímto postojem svou omezenost. Magik neusiluje o nějaký konkrétní omezený cíl. Jde mu spíše o ustanovení vlastní meta-identity ve smyslu schopnosti být čímkoliv.

Tedy vítej do pandemonia kde nic není pravda a vše je dovoleno. Neboť v těchto dnech je lépe stavět na tekutých pohyblivých píscích než na skále, která překvapí tě svým zhroucením. Filosofové stali se pouhými oprašovateli sarkasmů zakrývajících veliké tajemství. A to že vesmír nemá tajemství. Vše je chaos a evoluce nesmeřuje nikam. Vesmíru vládne náhoda a příležitost v jedné jednotě, a proto stojí za to žít. Jsme vrženi do světa kde mlhavé příčiny vedou k zdánlivým následkům, kde jen málo je předurčeno; a to vše díky chaosu. Vše je nahodilé a nepředvídatelné, včetně těchto slov. Život, vesmír a vše osatní je spontánně tvořivé a magické.

Radujíce se ze stochaistické reality, můžeme konstruovat mnoho magických definic pojmu existence. Je možné, že stav přebytku může vést ke konstituci rovnováhy a katapultuje nás do hájemství moudrosti. Na cestě k termodynamické rovnováze se může přihodit mnoho nepředvídatelných věcí. Marně budete hledat nějakou pevnou půdu pod nohama. Žádná není, pevnost základu je jen iluze (i pevnost sama o sobě), stejně jako noha, která na něm stojí. Asi nějvětší iluzí je ego, které si myslí že samo existuje, stejně jako jeho noha či pevný základ.

Těžká plavidla víry mají proražený bok a klesají ke dnu společně se záchranými plavidly a důmyslnými rafty. Budete tedy nakupovat v supermarketu vjemů a necháte své spotřebitelské preference utvořit Vaše pravé já? Nebo budete směle a v osvícené módě krást z obého, už jenom pro vlastní radost? Neboť víra je tím nástrojem a vjemy smyslové nemají jiného účelu než být prostě vjemy smyslů. Proto pomožte svým smyslům aniž byste platili cenu svazání sebe sama. Kdykoliv obětujte pravdu na úkor svobody. Zábava, svoboda a úspěch není nedosažitelný, netranscenduje člověka, je z tohoto světa. Nepřikládáme zvláští pozornosti těm, kteří nastoupí jendoduchou cestu. Cestu k bytí tím, k čemu jsem předurčen okolnostmi a zrozením. Pravé peklo je, když neexistuje možnost rozhodovat se alternativně. Peklo nezná bytí alternativ.

Zavrhněte proto oplzlosti nepřirozené uniformity, řádu a účelu. Otočte svou tvář a pohlédnětě do očí vlně chaosu od které filosofové po staletí odvraceli tvář, nechtěli ji vidět nebo před ní utíkali. Naskočte na ni a sufrujte po jejích hřebenech, plujte uprostřed nekonečné výstřednosti a tajuplnosti všech věcí, Vy kteří odmítáte pochybné jistoty. Díky chaosu nebude výstřednost, tajuplnost a nepředvídatelnost nikdy vyčerpána.

Tvořte, ničte, užívejte …

IO CHAOS!

Translation © Core_Tex_Labs, 2003