Peter Carroll

Augoeides

Mágova nejdůležitější invokace je invokace jeho Génia, Démona, Pravé Vůle či Augoeides. Tato operace je tradičně známá jako dosažení Poznání a Konverzace se Svatým Andělem Strážným. Někdy je známa jako Magnum Opus či Velké Dílo.

Augoeides může být definována jako nejdokonalejší vehikulum Kia na pláni duality. Jako avatár Kia na zemi, reprezentuje pravou vůli, raison d’etre mága, jeho účel v existenci. Objevení pravé vůle či skutečné přirozenosti člověka může být obtížné a plné nebezpečí, neboť falešná identifikace vede k posedlosti a šílenství.

Operace získání poznání a konverzace je obvykle dlouhá. Mág se pokouší o postupnou metamorfózu, o úplnou reorganizaci celé své existence. Musí však hledat plán pro své znovuzrozené já tak, jak jde dál. Zdá se, že život je druhotná, bezvýznamná náhoda. Kia se v těchto zvláštních podmínkách duality inkarnovala s nějakým cílem. Setrvačnost předešlých existencí žene Kia do nových forem manifestace. Každá inkarnace představuje úkol, hádanku, jež musí být na cestě k nějaké větší formě úplnosti vyřešena.

Klíč k této hádance spočívá ve fenoménu pláně duality, v níž se nacházíme. Jsme jakoby chyceni v labyrintu či bludišti. Jediná věc, která se musí udělat je přemístit se a pod bedlivým dohledem se střežit zdí, jež na cestě odbočují. V dokonale chaotickém universu jako je toto nejsou žádné náhody. Vše je významné. Pohneš jediným zrnkem písku na vzdáleném pobřeží a celá budoucí historie světa se nakonec změní.

Osoba konající svoji pravou vůli je podporována hybností universa a zdá se, že má úžasné štěstí. Na počátku velkého díla dosažení poznání a konverzace mág přísahá „interpretovat každou manifestaci existence jako přímé poselství nekonečného Chaosu sobě samému.“

Činit toto znamená vstoupit do světa magického nazírání v jeho celosti. Přebírá úplnou odpovědnost za svoji současnou inkarnaci a musí zvážit každou zkušenost, věc či částečnou informaci, jež jej přepadne z jakéhokoliv zdroje jako odraz cesty, jíž vede svoji existenci. Myšlenka, že věci se dějí tomu, jenž může či nemusí být spojován se způsobem lidského konání je iluzí vytvořenou naším triviálním uvědomováním.

Zavírajíc oči před zdmi labyrintu, podmínkami jeho existence, může mág poté začít se svou invokací. Génius není něco, co by bylo k němu samotnému připojeno. Spíše je to odhalení nadbytečností, které zjevuje boha uvnitř.

Ihned po probuzení, přednostně za úsvitu, odchází zasvěcenec na místo invokace. Představujíc si sebe samého jak kráčí, jsa zrozen nanovo a jak mu každý den přináší příležitost většího znovuzrození, vymítá nejprve chrám své mysli rituálem, či nějakým magickým transem. Odhalí pak nějaké znamení, symbol či sigilii, která mu reprezentuje Svatého Anděla Strážného. Jak začne jeho inspirace postupovat, bude tento symbol v průběhu velkého díla muset pravděpodobně změnit. Poté invokuje obraz Anděla před okem své mysli. Měl by být pojímán jako světelný duplikát jeho vlastní podoby, který stojí před ním či za ním, nebo jednoduše jako zářivá světelná koule nad jeho hlavou. Poté zformuluje své aspirace způsobem, kterým chce, pokořujíce se v modlitbě či se exaltujíc v hlasitém volání jak je třeba. Nejlepší formou této invokace je spontánní promlouvání ze srdce a jestliže tato nejprve pokulhává, časem se ukáže. Míří k ustanovení řady idejí a obrazů, jež korespondují s povahou jeho génia a ve stejné době z tohoto zdroje získává inspiraci. Jak mág více počíná manifestovat svoji pravou vůli, vyjeví mu Augoeides obrazy, jména a duchovní principy, jimiž bude vedena k většímu projevení.

Po komunikaci s invokovanou formou by ji měl mág vtáhnout do sebe a jít žít dle své vůle.

Rituál může být ukončen aspirací k moudrosti ticha krátkou koncentrací na sigilii Augoeida, nikdy však vymítáním. Periodicky mohou být použity propracovanější formy rituálu, užívající mocnější formy gnóse.

Na konci dne by mělo přijít rozjímání a měla by být činěna rozhodnutí. Třebaže je každý den soupisem chyb, neměly by tyto být pociťovány jako hříchy či provinění. Magie je vzestup celé individuality v dokonalé vyváženosti k moci Nekonečnosti a takovéto pocity jsou symptomy nerovnováhy.

Pakliže se jakékoli nepodstatné či nevyvážené odpadky ega omylem identifikují s tímto géniem, očekává se katastrofa. Životní síla proudí do těchto komplexů přímo a nafukuje je do groteskních monster různě známých jako démon Choronzon. Někteří mágové, pokoušejíce se o tuto invokaci příliš ukvapeně pochybili ve vymítání tohoto démona a působivě došli k šílenství coby svému výsledku.

Převzato z portálu Garden of Magick