Fra U.:D.:

Dopis z Německa – I

V těchto dopisech se diachronicky podívám na německý okultismus minulosti a přítomnosti, mísíce proud novinek s historickými lahůdkami ilustrujícími – mimo jiné – silnou vazbu mezi německou magií a anglo-saským světem. ( Z lingvistických důvodů a právě tak i pro pohodlí budu pod tuto hlavičku zahrnovat i švýcarský a rakouský okultismus a to bez jakékoliv imperialistické zaujatosti! )

Znovu a znovu bylo v historii magie Německo považováno za pevnost temných umění. Alchymie, astrologie, kabala, rosikruciánství, iluminismus, esoterní svobodné zednářství, křesťanský mysticismus, runová magie – vyjmenujte ze západní tradice co chcete a v pozadí naleznete alespoň trochu německého vlivu. Zatímco Zlatý úsvit musel zfalšovat svoje šifrované dokumenty míníce dokázat svůj německý původ, O.:T.:O.: bylo ryze německým ( či přesněji rakouským ) výtvorem. Sám Aleister Crowley s přestávkami strávil nějaký čas v Německu a každý si vzpomene na pozoruhodnou konferenci ve Weidě v Durynsku ( v roce 1926 ), kde se Mistr Thérion pokusil – ačkoli neúspěšně – prohlásit pomocí Německého pansofického hnutí za Světového učitele. Zvěsti o okultních souvislostech Nacionálního socialismu se ve válce vyskytovaly vždycky a navzdory excelentní studii Nicholase Goodricka Clarka „Okultní kořeny nacismu,” jež měla za povinnost ustanovit pozitivní přítrž alespoň pověstem senzacechtivých typů knih ve stylu Trevora Ravenscrofta, mnoho lidí stále oddaně živí víru, že Hitler byl v podstatě o něco málo víc než šílený černý mág. Buď jak buď, zájem o německé okultní myšlení v Anglii skutečně nikdy nezeslábl.

Německý okultismus v současné době podstupuje ještě větší oživení mezinárodního zájmu; mějme na mysli Spojené Státy Americké, kde vydavatelství Llewellyn pod odborným vedením německy mluvícího experta na runové tradice Edreda Thorssona se svou „Teutónskou magickou” sérií ovládlo trh. Jedna z jeho posledních publikací, Flowersův „Fire and Ice” ( „Oheň a led” ), je napoprvé v anglickém jazyce historií jedničky mezi německými magickými řády, slavné i neblaze proslulé „Fraternitas Saturni” ( FS ) a věcí tak, jak se odehrály; očekává se, že to povede k vzestupu řádových imitací a k množství germánských kýčů nabízených pod pseudo-magickými nálepkami. Fraternitas Saturni samotná, jejíž mám to privilegium býti členem nicméně stále existuje a nikdy také, od svého formálního založení v roce 1928 nepřestala, i když ovšem během nacistického diktátorského režimu sestoupila do undergroundu. Neupozorňovala na sebe samotnou a ani nemusela, neboť má spousty uchazečů a kritéria pro přijetí jsou velmi přísná. Dnes si udržuje několik lóží v Německu, Švýcarsku a Rakousku. FS je nejvíce známá díky svým sexuálně magickým praktikám, což má ovšem z tohoto úhlu pohledu tendenci obrázek o ní převrátit. Tak například jeden z jejích stupňů vskutku sexuální magii pokrývá, ale tato disciplína jistě není hlavní částí jejího systému. Bylo by podobně velice nepoctivé předpokládat, že jediným zájmem O.:T.:O.: byla sexuální magie, jež je pouze jednou z jeho mnoha aspektů a zajisté není nejdůležitějším.

Mimochodem, Kalifát O.:T.:O.: má nyní v Německu mnoho svých bašt, avšak nedávno vyšlo najevo, že švýcarský O.:T.:O.:, pod před nedávnem zesnulým Metzgerem a pro veškeré magické účely dlouho nefunkční, se po mnoha desetiletích konečně znovu probouzí ze svého krásného spánku a je vzkříšen a omlazen. Můžeme tak očekávat, že o něm brzy poctivě uslyšíme a na každém pak je, aby odhadl, jaký duch vzájemné soutěživosti se ještě mezi nimi může vyvinout.

Hlavní okultní proud Německa současnosti skrývá běžnou cestu od Rosikruciánství ( zvláště AMORC a Lectorium Rosicrucianum, je však obsažena celá řada menších a obskurnějších skupin ) přes neregulérní Svobodné zednářství až po zvláštní skupinu kabalistů. Tvrdé jádro magické linie Magického Paktu Iluminátů Thanaterosu ( I.:O.:T.: ) je zajisté jednou z nejaktivnějších a největších skupin. ( V současnosti pokrývá německy mluvící svět kolem 75 procent veškerého členství Paktu. ) Používá se elektronický bulletin pro počítačové systémy a pro rychlejší komunikaci, „online” rituály atd. Chaos Magii se tak dostává jasně vysokého pole působnosti a její vliv na magickou teorii a praxi je nepochybně na vzestupu.

Není tak možná překvapením, že nedávná důkladná reforma Paktu při níž byly jeho stupně a veškeré formy a pozůstatky hierarchie a výslechů zapomenuty ve prospěch plně demokratické struktury byla Němci založenou iniciativou a bylo o ní skutečně rozhodnuto v roce 1991 na Setkání celého Paktu v Essenu v Německu.

Vícesvazkové dílo Israela Regardieho Zlatý Úsvit bylo nedávno v německém překladu publikováno jedničkou mezi německými okultními vydavateli a zájem o Zlatý Úsvit zajisté roste; ale podle mého zjištění nejsou dosud žádné skupiny a organizace, které by pracovaly výhradně dle této tradice. Je to nicméně magické pionýrské dílo a třebaže má převážně charakter kompilátu, mělo docela rázný dopad v padesátých letech, kdy pod pseudonymem píšící Fráter Peregrius publikoval brožuru Tattwas, Hellsehen, Astralwallen ( „Tattvy, divinace, astrální cestování” ) – směsici materiálů pocházejících ze Zlatého Úsvitu a zdá se, že z dřívějších amerických vydání Regardieho.

A pak by ovšem člověk neměl zapomínat na Franze Bardona! V anglicky mluvícím světě není neznámý, ale já mám pocit, že přesto, že o něm mnoho lidí slyšelo, jen pár si dalo tu práci a přečetlo si jeho knihy, jež jsou v Anglii již po desetiletí dostupné. Jestliže shledají jeho styl hrozný a extrémně bombastický už v překladu, stěží je uspokojí, když se dozvědí, že ani v němčině není lepší. Přesto je Bardon, svého času německý iluzionista českého původu stále pravděpodobně nejběžněji čteným německým magikem. Jeho dogmatický a zjednodušující přístup, kterým popisuje magii ( a k tomu v nejistých pojmech ) jako technologii „astrálního elektromagnetismu” zahrnující manipulaci s polarizovanými silami elektřiny a magnetismu není skutečně natolik moderní, jak by snad chtěl laik věřit. Ve skutečnosti to byl Bardonův učitel Ra–Ohmir Quintscher, který na počátku dvacátých let vymyslel nejen baterickou magii a svou nechvalně proslulou Tepu ( někdy chybně nazývanou Tepafon ), elektrický přístroj pro magickou manipulaci na velkou vzdálenost, týkající se fotografií cílové osoby, nýbrž také vytvořil prakticky vše, na čem se později vytvořila Bardonova sláva.

Bardon však neráčil ponechat Quintscherovi jeho náležité zásluhy, což je naneštěstí zcela běžné pro magické autory druhotné intelektuální důležitosti. Namísto toho jeho sekretářka Otti Votavová prezentovala tuto situaci obráceně, tvrdíce ve své novele z Bardonova života Frabato ( klasická ukázka uctívajícího kýče ), že to byl ve skutečnosti Quintscher, kdo byl Bardonovým akolytou a nikoliv naopak. Poznamenala dokonce, že Quintscher strávil poslední léta svého života v koncentračním táboře ( některé z nich v Bardonově společnosti ), což je narážka s hořkostí popřená Quintscherovým nedávno zesnulým synem, s nímž jsem o této záležitosti před několika lety rozmlouval. Ve skutečnosti, podle jeho syna, Quintscher dokonce nikdy ani nenavštívil koncentrační tábor. Zemřel spíše ve velmi pozdních hodinách války, 8. května 1945 ve Slezsku, kde je také pohřben. Abych však byl k Bardonovi čestný, budiž dáno ve známost, a já mám na to slovo od spolehlivého svědka, že Bardon, když uviděl rukopis „Frabata” byl natolik jat hrůzou, že vydal striktní příkaz nikdy jej nepublikovat – naneštěstí s malým úspěchem.

V protikladu ke Quintscherovi Bardon pokračoval a stal se velmi populárním autorem, i když pouze posmrtně, neboť většina z jeho díla byla publikována po jeho předčasné smrti ve vězení československé tajné policie na vrcholu Studené války. Navzdory svému sofistikovanému systému je v podstatě „lidovým magikem” a jeho skutečná bašta leží mezi dělnickými třídami, přičemž intelektuálněji založení magikové předstírají, že se mu od sedmdesátých let vyhýbají. Jeden z důvodů možná spočívá ve skutečnosti, že vliv anglo-saských autorů s jejich pragmatickým přístupem k praktické magii nebyl před touto dobou ustanoven. Nebylo by čestné dnes říkat, že se zdá, že Bardon ztratil veškerý vliv na pokračující evoluci moderní magie. Svým vlastním a osobitým způsobem byl o něco více, než odvozující; dalo by se říci, že druhý Agrippa, zrozen pro svůj čas příliš pozdě. Nemůže být ovšem žádných pochyb o tom, že historie německé magie po Druhé světové válce by bez zmínky o jeho významu byla neúplná.

Převzato z portálu Garden of Magick