Peter J. Carroll

Magie Chaosu

Crowley zajisté pomohl otočit kormidlo proti monoteismu, ale tento proces byl tehdy už značně rozvinutý. Věda, která vpodstatě vyrostla na základech renesanční magie, se s monoteismem více či méně vypořádala jakožto s vážným parazitem na rozvinutějších kulturách. Crowley byl vědou nadšený, a přiměřeně tomu i svou dobou, avšak v díle Austina Sparea začínáme nacházet jistou předtuchu. Nicméně jsou to práce Spareovy, které ve srovnání s některými Crowleyho barokně symbolickými výstřelky působí stroze a mnohem vědečtěji. Spare odmítl klasické symbologie zapomenutých dob a magii hledal ve svých osobních arkánech. Za použití minima hypotéz postavil magii na vlastní rodové paměti a svém podvědomí. Nezávisle na různých propracovaných systémech objevil účinné techniky očarování a divinace, vyžadující jen běžný jazyk a obrázky.

Spare svým dílem vybudoval most mezi starším pojetím magie, dovedeným k naplnění v Crowleym (jenž většinu své přitažlivosti, síly a osvobozujícího potenciálu získal z religiózního způsobu, jakým pojal své anti-náboženství), a novou magií. Nový přístup lze charakterizovat jako určitý druh vědecké anti-vědy. Ten je stále více známý jako Magie Chaosu / Chaos Magick. Nemá smysl potírat Magii Chaosu jako pseudovědu, stejně jako Crowleyho ideje coby pseudonáboženské. Astrologie, jak se běžně praktikuje, je pseudovědou mnohem víc, tak jako satanismus nebo svobodné zednářství pseudonáboženstvím.

Magie Chaosu se pokouší ukázat, že magie se nejen pohodlně vejde do mezer vědeckého výkladu, ale že vyšší úrovně vědecké teorie a empirie ve skutečnosti existenci magie vyžadují. Je to trochu analogické způsobu, jakým mnohé náboženské teorie obsáhly možnosti theurgické nebo démonické magie.

Ta nejlepší magie měla vždy silnou příchuť rozporu. Nejvýznamnější mágové bez výjimky vedli boj proti převládajícím kulturním normám a posedlostem. Jejich vítězství nebylo pouze záležitostí vlastního osvobození, ale také krokem vpřed pro lidstvo. Historie nám nezanechala žádné záznamy o odpadlých šamanských čarodějích, kteří přivodili nástup pohanství, ale něco málo víme o životě anti-pohanských mágů, kteří stvořili monoteismus: Achanton, Mojžíš, Gautama atd. Poté, co se monoteismus stal neustále represivnější a obscénnější silou, povstala nová generace mágů a pustila se s ním do boje. Někteří bojovali příliš otevřeně a byli zničeni; jiní na to šli jemněji a zasadili klíčící semena destrukce na poli filosofie, další destrukci uspíšili dovedením teologických a teurgických idejí k pobuřujícím závěrům. Listina cti je zde mnohem rozsáhlejší, obsahuje význačná jména jako Giordano Bruno, Cornelius Agrippa, John Dee, Cagliostro, Eliphas Levi, a nakonec Aleister Crowley.

Crowleyho největším úspěchem, kromě jeho futuristické, k výšinám spějící morálky, bylo odhalení technik získání moci v tantře, józe, gnosticismu, taoismu a šamanismu. Měl odvahu naroubovat je na vyčichlý, zintelektualizovaný a efektní okultismus své doby a vytvořil něco, co má trvalou hodnotu a přitažlivost. Podle mého názoru, Crowleyho chybou bylo, že na lícní stranu vyrazil své osobní mystické vize a dogmaticky se jich držel. Objevil techniky k uvolnění strašlivých sil a kreativity pravé mozkové hemisféry a podvědomí, ale byl výsledkem tak zaskočen, že mu přisuzoval ne-lidský původ, a to vše navzdory své proklamaci, že... není jiných bohů kromě člověka.

To, oč mágové Chaosu usilují, je prolomit smrtící stisk, v němž omezený pohled vědy a racia drží naši imaginaci, a přinutit vědu, aby zmutovala do něčeho snesitelnějšího.

K dosažení tohoto cíle si za zbraně vybrali několik velmi jednoduchých myšlenek. Magie Chaosu se orintuje na techniky. Pod povrchem všech systémů, od Wiccy po tibetské čarodějnictví, které by eklekticky založený mág eventuelně mohl použít, se nachází zásadní jednota praktických technik spočívajících ve vizualizaci, tvoření myšlenkových entit a změněných stavech vědomí, dosahovaných buď tichými nebo extatickými meditacemi. Eklektický úhel pohledu vede k tomu, že víra samotná je nahlížena jako technika dosažení vlastního cíle. Dalším důsledkem principu relativity víry je, že všechny víry jsou brány jako arbitrární a náhodné.

Následně, jakýkoliv pojem absolutní pravdy existuje pouze v případě, že se rozhodneme v něj věřit. Odvrácenou stranou principu "nic není pravda" je "všechno je dovoleno", a mágové Chaosu často vytvářejí neobvyklé hypervědecké a čarodějnické mapy skutečnosti coby teoretický rámec pro svou magii.

Pokročilé neurofyziologické znalosti v kombinaci s principem relativity víry by moderního mága měly dovést k tomu, aby na zjevení hleděl se svěží skepsí. Dříve přehlížené oblasti našeho mozku mohou zajisté být mnohem tvořivější než oblasti, kde sídlí vědomí, a žádný božský pokyn, jakkoliv neobvyklý a zdrcující, by neměl být považován za důkaz čehokoliv jiného než našich vlastních vyjímečných sil, i kdyby byl doprovázen zázraky.

Odmítnutí jakékoliv absolutní vnější skutečnosti, pravdy nebo významu může na místě základního kamene duchovní cesty působit paradoxním nebo strašným dojmem. Osobně si ale něco takového nemyslím. Absolutní pravda může být absolutní tyranií, a v minulosti tomu tak vždy bylo. Raději mít svobodu tvořit své vlastní duchovní vize. To, co vnímám svými smysly, mi říká, že universum je v zásadě cosi náhodného uvnitř libovolných, rozmarně vytyčených hranic. Realita je posloupnost náhod řízených pouhou měrou pravděpodobnosti. I takzvané "přírodní zákony" jsou pouhé aproximace popisující nejstálejší případy náhod. Jsem svobodný, ne proto, že by svoboda byla na mě nějakým způsobem vložena, ale jako prostý důsledek toho, že jsem zcela náhodně vzniklé stvoření vybavené náhodnými vzorci chování.

Magie Chaosu nutně zahrnuje jistou individualistickou apolitičnost nebo i anarchii. Je čirou iluzí se domnívat, že lidem vládnou politici. Lidé jsou ovládáni filosofiemi a módou, a právě z této vyšší úrovně vede Magie Chaosu svůj útok proti realitě. Praktikovat magii znamená aktivně usilovat o vytvoření vlastního duchovního pohledu, často v protikladu s kulturními normami.

Magie se dostává na výsluní zájmu vždy, když se hranice self rozpínají nebo stahují. Například v časech obnovy a objevování nebo v dobách útlaku. Mohutná magická renesance je nyní na postupu, poněvadž hranice self se nyní rozpínají a stahují zároveň. Věda, drogy, psychologie, komunikační sítě a všechny ty náležitosti života na konci dvacátého století rozšířily aspekty vědomí v míře před sto lety nepředstavitelné.

Na druhou stranu, mnohé aspekty průmyslové civilizace nás tisknou a pronikají na území self. Dětinské náboženské alegorie byly po právu hozeny přes palubu, ale celá myšlenka self coby mystické entity tím utrpěla vážnou ránu. Přirozené prostředí je znečišťováno a požíráno industriálním behémotem a naše schopnost navázat s ním vztah se zmenšuje. A zatímco tempo života se stává stále zběsilejším, hodnota introspekce se zmenšila, s výjimkou umění, kde je žádoucí působit groteskně. Konzumerismus a vyhlídky na termonukleární armageddon (který, zdá se, jej musí následovat) doléhá na nás na všechny. Díky všem těmto tlakům, které nás tíží, se magie lavinovitě rozšířila a barevně se odlišila od svých historických předchůdců. Je to zároveň vyjímečná nekrofilie a eklekticismus a zároveň mocný cit pro anachronické praktiky. Kvantová fyzika se denně setkává s přírodním šamanismem a tantrické praktiky slouží parapsychologickým cílům včetně telepatických experimentů realizovaných satelitní linkou mezi domácími mikroprocesory, zatímco dávná goetická kuřidla doutnají na roštech podomácku vyrobených ohřivadel.

Známkou renesance je přítomnost renesančních osobností, a současný mág je vpravdě renesanční figurou ve smyslu, v jakém se tento termín obvykle užívá. Opovrhující konvencemi a paradigmaty své doby, hledá v minulosti i v budoucnosti techniky, jak je obejít. Náboženství i neo-religiózní magie, která proti němu bojovala, jsou mrtvá nebo právě umírají.

Povstane Vědec-Čaroděj!

Překlad Hrabě

Originál se nachází na stránkách Phila Hinea