therion666

Několik slov o satanismu

a jeho souvislostech

Na „problém“ satanismu je třeba nahlížet, myslím, jemněji a z více úhlů. Za prvé je třeba říci, že existuje několik proudů a směrů satanismu i „satanismů“, z nichž každý má svoji „ideologickou“ a někdy i filosofickou platformu.

La Veyovský proud je jen jedním z mnoha a rozhodně nemůže být uváděn jako jediný ekvivalent satanismu jako takového. Tento proud se stal velmi „populárním“ proto, že jeho „hlavní dílo“, La Veyova „Satanská Bible“, bylo už primárně určeno pro širokou veřejnost. „Satanská Bible“ je psána nenáročným a čtivým stylem, přičemž používá podprahové psychologické formy působení na čtenáře. La Veyova „Církev Satanova“ je zcela komerční záležitostí stejně tak, jako jeho kniha. Toto La Veyovi vytýkají dokonce i samotní přívrženci jeho proudu – v severských zemích např. existuje „tvrdší“ větev La Veyovy „církve“, která zcela odmítá komercializaci…

Logickým důsledkem této „komercionalizace“ je samozřejmě nadšení hlavně mladých lidí pseudosatanismem, které v posledních letech můžeme pozorovat. Nezanedbatelný vliv na tuto „popularitu“ má vznik a působení „satanistických“ hudebních skupin, kteří na svých vystoupeních tu či onu formu pseudosatanismu propagují…

Tito pseudosatanisté, které neváhám nazvat „pivními satanisty“, by si zřejmě pověsili i Pentagram nesprávně, kdyby ho už předtím neviděli… Jsou zajímavým fenoménem doby, ale ani oni, ani jejich výstřelky by neměli být zaměňováni se skutečným satanismem a jeho opravdovými vyznavači. Skutečný satanismus – jako idea s rozsáhlou filosofickou a vědomostní základnou – vyžaduje vysoký stupeň inteligence a kultivace osobnosti, nehledě na znalosti, které svým rozsahem značně přesahují povědomí průměrné populace.

Satanismus má i dnes své opodstatnění. „HA SATAN“ znamená Odpůrce. Kromě jiného je to i psychologický „stín“ osobnosti každého z nás. S ním musíme každý z nás být dříve či později konfrontováni, pokud chceme duchovně růst. Musíme umět pracovat bez jakéhokoli studu nebo vnitřního odporu se svými nejhoršími vlastnostmi, chtíči, dokonce i se sadismem, masochismem a jinými, možná ještě „horšími“ hlubinami své duše, které pokrytecký svět nazývá „úchylkami“… jinudy totiž cesta nevede. Tyto věci máme v sobě každý – ve větší či menší míře. A buď je z nevědomí vytěsníme - a ony získají kontrolu nad námi, nebo s nimi začneme pracovat na vědomé úrovni, kde máme šanci je zvládat. V podvědomí se nacházející obsah naší osobnosti má nesmírný energetický potenciál a pouze v druhém případě máme naději, že pokud ho zvládneme, nedojde k rozbití konzistence naší osobnosti.

Pravé jméno ďábla, jak je také Satan někdy nazýván, je v židokřesťanském chápání obrácené Nevyslovitelné Jméno starozákonního Boha - JHVH = Bůh, HVHJ = Ďábel. Staří Hebrejci ale nechápali tuto bytost jako antagonistickou, dualita a „rivalita“ obou byla až mnohem později vnesena ze zoroastrimu. Jméno Satan bývá v kultech také odvozováno od Sathan, Seothan = Seth, což má ukázat na jeho původ i v egyptských mystériích. Z nich víme, že Seth byl protivník Hórův, ale současně s ním byl ve věčném vztahu – koloběhu bytí. Podle dochovaných legend byl Seth součástí devatera bohů, kteří byli, jsou a budou do zániku Universa.

Seth bývá také ztotožňován se Saturnem a ten opět se starým Ďáblem, pánem Smrti. Saturn je v astrologii planeta smrti a utrpení a bývá nazýván Abyssem – variantou Pekla.

V hebrejské kabale můžeme najít souvislosti bytosti Satana se Samaelem – archandělem a zároveň klifotickým démonem. Vyniká zde martická symbolika vědomí, sebe-uvědomění a sebe-vědomí. Samael – Mars stojí v pozadí objevování vůle k bytí.

V tomto kontextu je zajímavá jedna skutečnost: Židokřesťanské Peklo je spojováno s ohněm a s rudou barvou – což jsou symboly Marsu. Zasvěcenci okultních věd naopak spojují obraz pekla s ledem, absolutním chladem a třpytivou barvou rtuti – symbolikou Saturnu. Číslem marsické sefiry Geburah v kabalistickém Stromu života je pět – odtud užívání symbolu Pentagramu v „božských“ i „satanských“ kultech. A užívání „bílých“ kovů při satanistických rituálech odkazuje opět na saturnské kořeny. Používání krve jako pramene života ve všech náboženstvích a kultech má opět „marsistické“ souvislosti. Takto by jsme mohli pokračovat dost dlouho na to, aby se postava Satana stala věčným souputníkem, ba součástí toho, co nazýváme Bohem nebo Universem.

Crowleyův thelemický řád O.T.O., který bývá označován za pramen moderního satanismu, uvádí svoji filosofii jako egoistickou cestu vlastního „Já“. Thelema i Crowley prosazují demagogické a manipulující jednání osobnosti, na čemž není z pohledu vlastního ega nic odpuzujícího, natož „špatného“. Mocensky působící člověk se stává výzvou k rozvoji ostatních. Nelíbí-li se někomu být manipulován, musí rozvinout své síly tak, aby mohl sám manipulovat jinými. Pokud ale z jakýchkoli důvodů neuplatní svoji vnitřní sílu, bude otrokem a potřebuje být ponižován. A ten, který si vybral cestu otroka, zůstane otrokem. Budete-li se k němu chovat uctivě, bude vás nenávidět, za bezohlednost vás bude milovat. Takto chápané „Zlo“ způsobuje evoluci, která je všeobecně chápána jako „Dobro“… Filosofie Thelemy vyrůstají ze známých Nietschových tezí, že nelze donekonečna ustupovat slabým bez reálné hrozby zániku evoluce i lidstva. Jedno z tajemství skutečné satanistické „víry“ je, že chovat se „lidsky“ má mysl pouze jen k opravdovým lidem, nikoli k dvounohým opicím a dávno duševně mrtvým „zombiím".