Peter J. Carroll  

 Vytisknout

Psychonaut #2

Bafomet

„Co je Bůh?“ můžeme se dobře ptát poněvadž tato otázka posedá naši rasu vždy, když stoupá ve svých představách. Otázka se stává zcela novou míčovou hrou vždy po vynálezu teleskopu. Pokud země byla redukována na velikost zrnka písku, bylo Universum zcela nepředstavitelně nesmírné v poměru k ní. Další pozorované objekty byly velmi vzdálené, ne yardy, nebo několik mil, ale aspoň několik tisíc biliónů mil. Náš svět - zrnko písku v tisíci biliónech mil prostoru. Je velmi nešťastné, že cokoliv stvořeného v tomto poměru, nás může zajímat jen do úrovně našeho rozhledu.

Jako druh jsme pouze začali formovat okázalé teorie o vesmírných bozích, když mixujeme naší vlastní megalomanickou psychologii s pozůstatky šamanského poznání. Monoteistický Bůh je pouze idealizovanou představou nás samých, nebo našich otců, nebo našich králů, řečeno obšírněji. Perspektiva teleskopu nyní ukazuje, že tato idea byla dětinsky malá. Žádný zázrak inkvizice nespálil astronomy. Nicméně, předtím než byly vykonány monoteistické chyby, náš druh přišel se sofistikovaným uznáním psychických struktur našich koutů universa. V prvním Šamanistickém aeonu lidé rozpoznali oživujícího ducha žijících bytostí. Byl často líčen jako rohatý bůh, nebo člověk s parohy. Byl silou bez morálky a nemohl sis ji ani koupit ani usmířit. Nicméně opatrným pozorováním, meditací a trénováním bylo možné dát sám sobě a svému kmeni psychický koutek v nepřátelském prostředí tím, že ji pochopil. Tyto časné psychické schopnosti spojené s vysokou inteligencí rychle vytvořily z mrňavého lidstva nejúspěšnější rasu na planetě. Síla, která toto umožňovala, byla univerzálně symbolicky znázorňovaná, jako Rohatý Bůh. Rohatý proto, že dával jisté síly nad zvířaty a rohatý člověk proto, že tato síla reprezentovala vždy něco extra, co si lidé mohli osvojit. Dva rohy značily bipolární přirozenost síly, která byla dobrá i zlá, světlá i temná, krásná i strašná. Mimo to představa rohatého boha dávala výraz děsivé a strašlivé přirozenosti tohoto typu síly.

Agrikultura a počátek usedlého života v městských státech ohlásily Pohanský aeon. Člověk ztratil kontakt s mnoha aspekty této sily, která byla propojena s přírodou a začal vytvářet mnohé způsoby nepravděpodobných polyteistických a panteistických teorií k popisu chování sebe a svého prostředí. Vědění začalo být roztříštěné a aspekty síly byly personifikovány jako různá božstva. Pověry a pouhá náboženství se rozšířily. Původní magická nauka a schopnost přežívala místy, ale stávala se neoficiální, nebo přešla do podzemí. V monoteistickém aeonu se víra stala plně institucionalizovaným nástrojem státu. Jediní bohové této periody měli dávat božská povolení ke světským a kněžským silám a zprostředkovávat model ideálního občana. Staré magické životní síly byly zcela nahrazeny základnou těchto nových bohů. Jahve, Jehova, Alláh a Buddha byli definováni jako muži idealizovaní ve smyslu určitých kulturních idejí.Magie začala být potlačovanou aktivitou, protože kněží nových náboženství nebyli jejími adepty a nebyli ochotni riskovat, aby kdokoliv jiný uchvátil jejich omezené schopnosti. Kvůli idealizované koncepci unitárních bohů, bylo vše non-ideální, nebo zlé shrnuto do podoby různých ďábelských představ. Rohatý Bůh starověku se znovu objevil v tomto systému jako anti-božský. Jeho uctívači se setkávali tajně, aby jako čarodějky a čarodějové praktikovali jeho magii. V Ateistickém aeonu, skrze který hlavní kulturní proud nyní prochází, se bůh stal člověkem, neboť byl svlečen ze svých psychických a mystických schopností, ale na místo toho začal poskytovat fyzikální technologii. Jako nejvyšší akt selektivní nepozornosti dokázala ateistická kultura nepozorovat manifestaci jakéhokoliv řádu reality ležícího za realitou fyzikální. Životní síly kosmu a bytosti v nich unikly jejich rovnicím a staly se skrytým bohem.

V aeonu Chaosu, na jehož prahu nyní stojíme, se formuje nová koncepce psychické reality. Ta vyrůstá na číselné řadě. Nejnovější poznatky nejlepších fyziků se zdají poskytovat teoretickou základnu pro mnoho fenoménů znovu objevujících v renesanci zájmů o parapsychologii a starobylé magické praktiky.

V tomto novém paradigmatu může být síla oživující celé nesmírné universum nazývána Chaos. Je to nevyjádřitelné, plodné Prázdno ze kterého povstává projevená existence, řád a veškerá forma. Všudypřítomné a non-dualistické bytí je skutečně nepostřehnutelné, nepředstavitelné a je nemožné jej vizualizovat. Skoro každý pokus říct cokoli o něm, by byl popřením jeho dalších kvalit a tím by byl lží. Můžeme o něm říct, že je chaotický či náhodný, neboť formy povstávají z něj bez příčiny. Můžeme jej popsat jako nahodilou náhodu, ale ta bude pouze odrážet náš pozitivní postoj k existenci, pokud přijmeme, že je udržovaná pomocí potíží. Můžeme říci, že operuje na velkém množství (subatomických) úrovní a v jádru našeho bytí, pokud přiznáme, že jsme neschopni zjistit více než její sekundární projevy. Můžeme říci, že jejím nejzřejmějším projevem je změna. Tato nejefektivnější definice je ve skutečnosti založená na lsti či na aproximaci. To co nemůžeme poznat, je právě statičnost a neměnnost. Můžeme být zcela neschopni vnímat cokoli, co je zcela bez pohybu, neboť toto není schopno vyzařovat energii, ani ztěžovat skrze ní plynutí objektů. Chaos může být lépe visualisován , jako pouhý bod v klidu, nepohyblivý pohybovač. Jakkoliv se snažíme jej uvidět, nejzazší podstata bytí nám neumožňuje porozumění, neosobní a nelidské, náladové a vrtkavé a zcela nekonečné a nesrozumitelné, než aby mohlo být užito jako bůh k určení dualistických bytostí jako jsme my.

Toto je část Chaosu, která má nejpřímější vztah k magickému. Toto je duch životní energie naší planety. Všechny žijící bytosti mají v něm nějakou zvláštní kvalitu,která je odlišuje od organické hmoty. Staří šamani nacházeli představitele této síly skrze Rohatého Boha. V nejmodernější době se tato síla potvrdila v našem uvědomění pod symbolem Bafometa.

Bafomet je psychické pole generované celkem žijících bytostí na této planetě. Již od Šamanistického aeonu bylo různě reprezentováno jako Pan, Pangenitor, Pamphage, Vše-zploditel, Vše-ničitel,jako Šiva-Kálí - kreativní falus a ohavná matka a ničitelka - jako Abraxas - polymorfní bůh, který je zároveň dobrý a zlý, jako Ďábel sexu a smrti se zvířecí hlavou, jako zlý Archon ustanovující tento svět, jako Ištar nebo Astaroth - bohyně lásky a války - jako Anima mundi - Duše světa, nebo jednoduše jako bohyně. Další spodobnění je obsahuje Orel, nebo Baron Samedi,nebo Thanateros, nebo Cernunnos-Rohatý Bůh Keltů. Označení „Bafomet“ je obskurní, ale pravděpodobně vzniklo z řeckého Baph-metis spojený s věděním.

Bohové s Bafometickými jmény a výrazy se znovu objevily skrze gnostické učení. Žádná představa nemůže plně zastupovat celek, ze kterého tato síla pochází, ale je konvenčně ukazován jako hermafroditní bůh - bohyně, ve formě rohatého člověka, který obsahuje různé savčí a plazí charakteristiky. Ty by mohly pokračovat protozoickými, hmyzími a rostlinnými symbolismy, neboť Bafomet je oživujícím duchem každé formy od bakterie po tygra. Jestliže si budeme umět představit vědomí stroje, můžeme k tomuto výčtu připojit též tyto mechanické elementy. Mezi Bafometovými rohy je obvykle umístěna pochodeň, neboť ducha si nejlépe dovedeme představit ve formě světla. Představa by měla obsahovat nekrotické znaky, neboť zahrnuje i smrt. Život a smrt jsou jediným fenoménem, skrze který se nepřetržitě reinkarnuje životní síla. Popření smrti je také popřením života. Buněčný mechanismus, který umožňuje život též činí smrt nevyhnutelnou, esenciální a žádoucí. Všechna náboženství, která odpírají smrti, jsou také proti životu. Nemějte strach - byli jste a budete milióny věcí, vše čím budete trpět je amnézie. Sexuální aspekty boha a bohyně Bafometa jsou vždy zdůrazněny, protože sex vytváří život a sexualita je mírou životní síly nebo vitality, není důležité jak je vyjádřena.

Duch životní síly je duchem dvojité extáze plození a znovu vstřebání, sexu a smrti. Krásný a strašlivý bůh vznášejícího se jestřába, bůh vyrážejícího stromu, bůh spojujících se milenců, bůh masa prolezlého červy, bůh vyrážejícího zajíce, bůh divokého lovce obývajícího lesy v šílené rozjařenosti! Invokuji tohoto boha , divokou, nepotlačenou lásky hrou a vínem a cizími drogami, které nadchnou a povýší aktivitu a imaginaci. Nakonec nakresli tvé vlastní rozveselené vědomí ve spojení s tímto bohem skrze hlubokou koncentraci a vizualizaci a magická životní síla je tvá k vykonávání dobrého nebo zlého. Ó, vyjdi v rohatém majestátu, jako síla vzduchu a poskytni nám sílu větrného pohledu a větrné řeči.

A skutečně všechny mytologie udržují určité nauky o primitivních hadích energiích, které často antedatují samotná božstva. Tak například v mnoha kosmologiích máme různé hady podobné Leviatanovi, obtáčející Universum, nebo draky chaosu typu Tiámat, ze kterých vyvěrá existence. Bohové jsou často líčeni jako takoví, kteří mají tyto hadí síly zabité nebo uvězněné, nebo jako takoví, kteří slíbili věčně je potlačovat. A skutečně všichni démoni jsou líčeni se zvířecími prvky a většina jich má nějaké hadí rysy.

Mnoho geniálních ale nesprávných podnětů se objevilo kvůli všudypřítomné reprezentaci prvotních nebo zlých sil s hadími symboly.Je pravda, že hadi se podobají falu, ale většina čtyřnohých plazů nikoliv. Je také pravda, že někteří hadi vypadají, jakoby sami sebe regenerovali, když svlékají svoji kůži, ale rovněž zběžný pohled by rychle ukázal, že to nečiní hady nesmrtelnými. Někteří velcí plazové jsou nepochybně nebezpeční zdraví, ale hrůzu nahánějící dinosaurus vyhynul dávno předtím než se objevil člověk. Pokud bychom si udrželi dávné vzpomínky bojovných neohrožených zvířat, pak by tyto zvířata byla takřka veškerá savci, mamuty, medvědy, zubry a velkými kočkami. Ne, zde musí být nějaké hlubší spojení mezi člověkem a drakem, aby byl vysvětlen všeobecný výskyt tohoto kulturního mýtu též v zemích, kde je málo zajímavých plazů.

Drak našich mytologií spí uvnitř našich hlav. Evoluce nám svěřila tři mozky. Namísto kompletní restrukturalizace mozku v každé fázi evolučního pokroku byly nové funkce jednoduše pokryty tak, že se jen přidaly nové kousky. Novější části našeho mozku jsou tím, co nás činí jedinečným člověkem. Pouze opice mají něco podobného. Starší část sdílíme společně se savci. Nejprimitivnější část mozku je taková, kterou savci, včetně nás samých sdílejí s plazy. Člověk má uvnitř své lebky člověka ,vlka a krokodýla. Všichni hadi, draci a šupinatí démoni mýtů a nočních můr jsou plazími atavismy, povstávající ze starších částí našich mozků. Evoluce nevymazala tyto prastaré vzory chování, pouze je pohřbila pod hromadou nových modifikací. A tak v mytologii bohů jako reprezentanti lidského vědomí jsou potlačeni Titáni a draci starého vědomí.

Magická tradice ochraňuje množství technik k probuzení spících draků a vlků z nejstarších mozků. Jestliže síly éterického těla jsou řízeny vzhůru do lebky, první částí mozku, která bude aktivována bude plazí okruh. Tak, v orientální esoterice osvobození hadí síly je nazýváno pozvednutím kundalini. Dbalí nebezpečí v této technice trvají orientální mágové na tom, že kundalini nesmí být dovoleno aby zde otálela, ale musí být vedena ke vstupu do vyšších cerebrálních center.

Starší mozková centra mohou být aktivována též intenzivním stavem excitace, nebo meditativním klidem. Gnosis může být řízena do těchto úrovní vizualizací sebe sama v požadované zvířecí formě a užitím sigil k dosažení podvědomých programů chování. Dračí mysl nalézá magické užití ve tvoření silných a spíše odporných démonů a v projekci okouzlení jednoduché povahy. Programy plazího vědomí nezvyšují soucit nebo svědomí a obsahují pouze dostatek prozíravosti pro nutnost lovu zabíjení, jídla a reprodukce.

Společnost a náboženství byly znepokojeny tím, že draci a vlci se udrželi byť i v potlačeném stavu-vyjma času, kdy bylo třeba vést válku. Pro mága jsou tyto atavistické síly pramenem síly osobní. Tak Bafomet, bůh mágů, je často zpodobňován v kompozici člověk-savec-had, jakou má mnoho šamanských bohů.

Psychický Cenzor

Fyzická část nás samotných je velice choulostivá na Chaos a Magii, ve skutečnost i si naše mysl oškliví tyto věci a proto má velmi silný mechanismus cenzury, který nám znemožňuje užití nebo pozorování jakéhokoliv jejich byť i malého zlomku.

Když jsou lidé seznamováni s reálnou magickou událostí, nejsou schopni si ji uvědomit. Jestliže jsou nuceni všimnout si něčeho nevyvratitelně magického, mohou se stát vyděšenými, zhnusenými a zlými. Psychická cenzura nás zaštiťuje od pronikání jiných realit. Rediguje pryč většinu telepatické komunikace, zaslepuje nás před jasnozřením, potlačuje sny. Psychická cenzura zde není jen z boží zlomyslností, běžný fyzický život by nebyl bez něj možný. Vypadal by jako stálá existence pod vlivem halucinogenů. Vědomá síla v nás, která se objevuje jako kořen vůle a vnímání, může být nazvána Kia. Tato Kia nemá žádnou formu. Jakákoli forma vrozeného nebo božsky dovoleného motivu, kterou by v ní někdo mohl uvidět, je iluze. Je to prázdno v nitru lidské bytosti, které je skutečným HGA. Psychická cenzura je na druhou stranu materiální skutečností, která chrání mysl od magického a od bytí zavaleného, bázeň vyvolávající cizotou psychických dimenzí, které se nám jeví jako Chaos. Mágové mají bezpočet triků v rukávu k částečnému odklonění psychické cenzury. Cenzor je na některých úrovních vědomí více aktivní. Na úrovni snů, vnímání a někdy i vůle má magické jednání více svobody, ale cenzura bude často mít úspěch, aby zabránila pronikání příkazů do snové úrovně, nebo zabrání paměti, aby předala použitelné informace ze sna do vědomé úrovně.

Vědomá úroveň, na které jsme si vědomi myšlení a emocionálního bytí, má dán vysoký stupeň ochrany cenzurou a mnohé magické techniky jsou utvářeny tak, aby odlákaly vědomí pryč z této úrovně. Robotická úroveň, na které plníme automatické úkoly, je méně dobře chráněna. Ve stavu chybějícího myšlenkového soustředění se mohou objevit cizí záblesky téměř subliminálního vnímání, ale cenzor nezřídka jedná tak, aby zabránil jejich plnému uvědomění. Jestliže tato bariéra může být překonána, pak může být vnímána takřka dovádějící k šílenství hlasitost telepatie, rychlá předvídavost a nepravděpodobné souvislosti. Gnostická úroveň tiché koncentrace nebo extatického vybuzení je nejméně chráněna cenzurou, jelikož na této úrovni velká část myslí mlčí. Navíc mnoho efektivních magických systémů vyvinulo jednu nebo více metod vstupu do této úrovně.

 

   Peter J. Carroll  

 Vytisknout