Fra. Libidinosus

Živlové bytosti

Živlové bytosti jsou jednou z největších hádanek magie. Názory na ně se dělí do dvou základních skupin:

1. Jde o objektivně existující entity
2. Jsou to jen prvky subjektivní nevědomé sféry individua

Oba názory mají svá pro a proti a vypadá to, že pravda je někde uprostřed1). Teď se však nechci zaobírat touto otázkou hlouběji, ale rád bych uvedl několik svých zkušeností a poznatků z praktického bádání v této oblasti. Používal jsem metodu vnitřního kontaktu založenou na Bardonově systému.

Problém fantazie

Vyvstane jako jeden z prvních. Avšak odlišit skutečně čistou imaginaci od polovědomě stvořené představy se přece jen dá. Prvním rozdílem je jakási „živost“ vyzařující z imaginárně se projevujících bytostí. Když se i po kontaktu snažíte tento pocit vědomě vyvolat, nepodaří se to v plné míře (dá se vyvolat jen jakási jeho esence). Dalším znakem je určitá ostrost a výraznost některých částí kontaktujících entit. U gnómů jsou to například pověstné oči. Září způsobem, který je, stejně jako je tomu u pocitů, zpětně ne zcela reprodukovatelný. Odstín a pronikavost oné záře jsou velmi specifické.

Nejzávažnějším fenoménem oddělujícím představu od (alespoň částečné) skutečnosti je, když například slovo moci získané touto cestou opravdu fyzicky působí. Pokud opakovaně — řekněme třikrát — samozřejmě v jiné dny vyvoláte krátkou formulí v jinak bezvětrném počasí vítr, přiměje vás to zamyslet se. U slov moci však několik praktiků narazilo na problém jejich dočasné funkčnosti. Po jisté době přestávala působit, až se jejich účinnost ztratila docela. Že by se v nevědomí magika vybila zásobárna sil, kterou této formuli nějak sám určil? Zřejmě je to možné. Stejnně tak je možné, že je celkem jedno, jak formule zní, a magikovo přesvědčení jí samo přiřadí (pod vlivem zážitku z „kontaktu“) jistý energetický potenciál ze subjektové nevědomé sféry. Po určitém čase se tato zásoba buď vyčerpá anebo se, v souvislosti se zapomínáním na „kontakt“ (myšlenkovém, citovém) zablokuje. Tuto domněnku podporuje i fakt, že jakékoliv zpochybnění kontaktu, když si ho magik byť podvědomě připustí, vede ke ztrátě účinnosti formule. (To se samozřejmě týká jen mnou prakticky odzkoušeného druhu slov moci. Je možné, že existují i jiné typy, fungující na zcela jiných principech.)

Jména bytostí

Jsou taktéž zajímavým problémem. Nebudu se teď zabývat tradičními, zaužívanými, či kabalisticky vytvořenými jmény, ale těmi, která bytosti samy poskytnou operatérovi. Nehledě na to, že skutečným jménem bytosti je zřejmě jen jakýsi „pocitový šém“, který je nevyslovitelný, často dochází k tomu, že bytost „poví“ mágovi jisté slovo, které ji označuje. Tato slova — jména nám mohou mnoho prozradit. Když je totiž podrobíte podrobné analýze, zjistíte, že jsou to jakési řetězce zvuků, které ve vaší subjektivní psyché vyvolávají pocity, vámi předpokládané u kontaktovaných bytostí. Například jméno vzdušné víly může coby kořen obsahovat překroucené jméno osoby — děvčete, které vám asociuje představu étéričnosti, „vílovitosti“. Dochází tu k jakémusi záhadnému, nevědomému procesu seřazení různých zvuků do slova. Opět je těžké rozhodnout, zda je to jen práce samotného operátorova nevědomí, nebo se jedná o jakési „zrcadleni“ toho, s čím na nevědomé úrovní vchází do skutečné interakce, tedy reálně existující entitou (zda tedy složená slova nejsou jakýmsi subjektivním překladem objektivní, avšak přímo nenahlédnutelné skutečnosti).

Nebezpečí kontaktu

Nebezpečí jsou zřejmě opravdu mnohá. Nejevidentnější, i když zpočátku nejméně pocítitelné je to, že nemáte jistotu, s čím vlastně komunikujete. Spoléhat se v imeginačně-snové rovině na tvary a vzhled se neukazuje nejchytřejším řešením. Dalším nebezpečím je rozštěpení vědomí, ke kterému často dochází. Když svoje jednání ve vnitřních sférách porovnáte se svým „běžným“ chováním, budete často zděšení.

Stejně tak nátlak na bytosti může být nebezpečný. Stává se, že čím víc na bytost zatlačíte, tím víc síly ztratíte (jako by člověk tlačil sám na sebe).

Ztráta či výrazné oslabení vlastní vůle bývá též častá. „Mág“ začne čím dál víc spoléhat na bytosyi, jejich rady a ponaučení a ani neví jak, najednou je na nich zcela závislý (to platí i o divinačních technikách). Začne postupovat ne směrem Individualizace — sjednocování, ale přesně opačně. Své nevědomí neslučuje postupně s vědomím, ale dělí je na víc a víc kousků, menších a menších — tedy na stále víc a víc samostatných bytostí — entit. Výsledkem je, že i jeho osobnost se oslabuje, začíná se ztrácet. Připomíná to osud držitelů Prstenu z Pána prstenů. Po čase se mág mění na obyčejnou, nesnášenlivou, slabou a podezřívavou lidskou trosku, která potřebuje evokovat bytosti planetárních sfér i k tomu, aby zvládla zcela běžné, až banální lidské záležitosti.

Poznámky

1) Pozn. ChaoSpace — Toto tvrzení bych rád zlehka poopravil. Těžko si totiž dovedu představit, že by pravda mohla ležet někde uprostřed mezi „existencí“ a „neexistencí“. Skutečnost se mi jeví spíš tak, že ať už k živlovým bytostem přistupujeme prvním nebo druhým způsobem, výsledky jsou víceméně podobné. Záleží tedy na povaze operatéra, pro který z přístupů se rozhodne — a lze je i střídat. Totéž víceméně platí i o ostatních entitách, se kterými se mág na své cestě potkává.

Translation © ChaoSpace, 2004

Převzato z magazínu MagicWorld