Liber KKK #2

KONJURACE PRVNÍ AŽ PÁTÁ – ČARODĚJNICKÁ ÚROVEŇ MAGIE

Čarodějnictví spočívá ve využití psychického spojení mezi fyzickými fenomény a pouze sekundárně ve vytvoření psychického spoje mezi myslí a fyzickým fenoménem. Každá z konjurací vyžaduje použití fyzických předmětů, které mohou být užívány znovu na dalších úrovních. Je navýsost žádoucí, aby si mág tyto předměty vyrobil vlastnoručně. Nicméně mág může i přizpůsobit pro svůj účel již existující předměty, jsou-li pro něj nějak významné nebo se jedná o jedinečné artefakty nebo o předměty mágem navržené, případně se k němu dostaly způsobem, který je neobvyklý nebo obsahuje nějaký význam. Ne náhodou čarodějnické techniky často připomínají některé prvky v dětském chování. Děti mají často od přírody velmi blízko k jednoduchým principům magie, i když jim schází trpělivost nebo odvaha, aby je uvedly do pohybu. Dospělý mág se snaží opětovně získat tento dětský smysl pro imaginaci, těkavost a toužebné přemítání a proměnit jej v něco, co má opravdovou sílu.

Konjurace prvá – Čarodějnická Evokace

Mág vlastníma rukama vytvoří (vyřeže, vymodeluje nebo sestaví) fyzickou reprezentaci entity – fetiš. Jeho funkcí je obecně přitahovat úspěch, chránit majitele a odpuzovat neštěstí; kromě toho mágovi slouží jako zásobník síly. Obvykle svou podobou připomíná některé žijící zvíře nebo chimérickou bytost, jejíž vzhled odkazuje na její funkci. Má-li zhruba lidské tvary, je znám jako Homunkulus. Měl by obsahovat buď části mágova těla (vlasy, nehty...) nebo být nasycen krví čí pohlavními sekrety. Mág se k fetiši chová jak o živé bytosti – oznamuje mu svou vůli, přikazuje mu projevit svůj vliv v jeho prospěch nebo jej nosí na těle při důležitých pochůzkách. Někteří mágové upřednostňují dva fetiše – jeden k vykonávání jejich vůle a druhý pro získávání informací a vědění.

Konjurace druhá – Čarodějnická Divinace

Mág si připraví jednoduchý model univerza, který používá jako nástroj divinace. Sada runových dřívek nebo kamenů je pro tento účel ideální. Západní geomantická dřívka poskytují poněkud jednodušší model, zatímco systém Tarotu nebo I-Ging je příliš komplexní a hodí se spíše pro pozdější práci na šamanských úrovních, není-li určitým způsobem zredukován. Mág může divinaci provádět jak kvůli zjištění obecného trendu, tak pro získání odpovědi na určitou otázku. S elementy nástroje divinace je třeba zácházet tak, jakoby měly zcela přímý vztah k částem reality, kterou reprezentují, a proces míchání by měl bý chápán jako zrcadlo procesu, kterým realita dochází ke svým rozhodnutím. Divinace by měla být prováděna s frekvencí a komplexností, která dovoluje zapamatovat si odpovědi. Je dobré upřednostňovat divinaci takových fenoménů, u kterých je velká pravděpodobnost potvrzení nebo popření závěrů divinace v relativně krátké době.

Konjurace třetí – Čarodějnické Očarování

Pro práci na třetí konjuraci bude třeba, aby si mág pro Očarování připravil nebo získal jisté množství nástrojů, z nichž nejdůležitější by měl být jeden speciální nástroj či magická zbraň. Obzvláště vhodná je malá zahrocená hůlka nebo nůž. Tento nástroj nebo zbraň může být použit pro kreslení pentagramu při Gnostickém Poutacím Rituálu. Jedinou další nutnou pomůckou může být kus modelovací hlíny nebo jiného plastického materiálu o velikosti pěsti. Při Čarodějnickém Očarování mág vyrobí fyzickou reprezentaci své vůle a touhy. Je-li to možné, měla by magická zbraň být použita jako pomůcka při vytvoření nebo manipulací s touto reprezentací. Mág by měl týdně provádět jednu nebo více konjurací tohoto typu. Jako vždy jde o to, pokusit se ovlivnit události dřív, než by k naplnění jeho úmyslu mohlo dojít přirozenou cestou. Neměl by však přepínat možnosti reality konjuracemi zaměřenými na příliš nepravděpodobné události.

Konjurace čtvrtá – Čarodějnická Invokace

Záměrem čtvrté konjurace je způsobit radikální změny v chování dočasnou změnou prostředí. Široké škále zkušeností, které si mág pro sebe přeje naaranžovat, není kladen žádný limit. Může se například, po určitém průzkumu terénu, přemístit v přestrojení na nějaké zvláštní místo a zahrá t si zcela odlišnou společenskou roli. Jinou alternativou může být stylizace zařízení svatyně a vlastního zevnějšku tak, aby mág zažil, jaké to je být egyptským bohem. V Čarodějnické Invokaci mág zkouší hranice svých schopností provádět libovolné změny modifikacemi svého prostředí a chování.

Konjurace pátá – Čarodějnická Iluminace

Při práci na Iluminaci mág usiluje o sebezdokonalení přesně definovaným a specifickým způsobem. Namísto grandiózních plánů ohledně duchovního osvícení by měl být kladen důraz na rozpoznání a překonání běžnějších slabostí a zvýšení existujících schopností. Pro účely práce si mág vyrobí nebo získá nějaký objekt, který bude reprezentovat jeho záměr jako celek. Tento objekt je znám pod názvem lampa, ačkoliv může mít jakoukoliv formu – od prstenu po mandalu. Lampa je používána jako základ, nad kterým jsou pronášeny různé přísahy a deklarována rozhodnutí. Tyto přísahy a rozhodnutí mohou být na lampu poznamenány. Mág bude dost možná potřebovat provádět různé dodatečné akce typu invokace, očarování, divinace a také evokace k zajištění postupu práce na Iluminaci. Není neobvyklé, že mág lampu během práce zničí a předělá.

KONJURACE ŠESTÁ AŽ DESÁTÁ – ŠAMANSKÁ ÚROVEŇ MAGIE

Šamanská magie spočíva v použití změněných stavů vědomí, z nichž nejčastěji se bude jednat o aktivní imaginaci a pasivní hledání vize. Změněné stavy, do nichž je nejsnazší a nejbezpečnější vstupovat, jsou polospánek, sen a lehký trans dosažený za pomocí klidné meditace. Podle chuti je samozřejmě možné používat jakoukoliv metodu k dosažení gnose, ale při počátečních cvičeních je rozumné vyhnout se jistým nebezpečným a extatickým praktikám, které mohou vést ke ztrátě kontroly. Obecně je lepší trans postupně prohlubovat koncentrací na vizualizaci nebo vizi, než k prohloubení používat předcházející extrémní gnosi. V Šamanské Magii mág usiluje o odkrytí a navázání vztahů mezi svou mentální představou a fenomény v okolním světě. Vize často probíhají v symbolické řeči, takže například nemoci na sebe berou vzhled hmyzu nebo nepříjemných zvířat a obavy nebo touhy se mohou zjevovat jako duchové. Mág nebo šaman by k těmto věcem měl přistupovat jako k obrazům, ve kterých představují samy sebe – zažehnávat nebo vyvolávat tyto formy silou představivosti a interpretovat jejich fyzický význam, je-li to nutné. Šamanská magie směřuje k osobité praxi nevázané na pevnou formu, ve které mág zkoumá své schopnosti syntézy symbolů.

Konjurace šestá – Šamanská Evokace

Při práci na této konjuraci mág usiluje o vytvoření vize entity, které předkládá k provedení svá přání. Často je užitečné pracovat s vizualizovanými formami entit používaných při čarodějnických evokacích, ačkoliv je samozřejmě možné vybrat si i jiné formy. Obecně jsou entity využívány k tomu, aby podpořily materializaci zamýšlených událostí nebo získávaly informace v situacích, které jsou příliš komplexní než aby bylo možné formulovat jednoduchá kouzla nebo divinace. Entity jednají jako semiinteligentní kouzla s omezeným stupněm nezávislé činnosti. Mág se snaží vybudovat zvyšující se raport s entitami, které vyvolal svou imaginací, dokud nezačnou mít opravdový reálný efekt. Snad nejlepších výsledků při práci s entitami lze dosáhnout setkáním ve snech.

Konjurace sedmá – Šamanská Divinace

V šamanské magii spočívá divinace v hledání vize za účelem získání odpovědí na jednotlivé otázky. Tradičnímu pojmu hledání vize je třeba rozumět tak, že zahrnuje všechny možné způsoby nalezení odpovědi – může se jednat i o halucinatorní hlasy, hmatové vjemy nebo cokoliv jiného. Obecně se dá říct, že se mág soustředí na otázku, kterou chce položit, než vstoupí do snu, polospánku nebo transu a poté dovolí obrazům, hlasům nebo jiným vjemům plynout a vystupovat ze svého nitra. Lze buď podstoupit vizi bez nějaké pevné formy, která bude později interpretována, nebo se mág může pokusit svou zkušenost strukturovat hledáním zvláštních symbolů, obzvláště těch, které získal na čarodějnické úrovni.

Konjurace osmá – Šamanské Očarování

Při Šamanském Očarování se mág snaží vtisknout svou vůli okolnímu světu za pomocí přímé nebo symbolické vizualizace svého přání. Takže ve chvíli, kdy se nachází ve vybrané formě transu, přivolá představu cílového fenoménu a vizualizuje realizaci svého přání. Často velmi pomůže, když si mág vizualizuje sám sebe, jak cestuje k osobě nebo situaci, kterou si přeje ovlivnit. Potom vizualizuje obraz děje, během nějž se situace nebo chování osoby změní podle jeho přání. Při vizualizaci není neobvyklé, že se objeví nežádoucí symbolika, nebo nějaké jiné pokřivení, nebo bude vizualizace přibarvena mágovou představivostí. Obecně mohou být takovéto nežádoucí jevy spoutány zvýšenou koncentrací na požadovanou vizualizaci. Pokud však nadále zůstávají, mohou přinášet cennou informaci o cíli nebo o mágovu vztahu k němu, což může být využito k vylepšení mágova Očarování. Například pokud se cílová osoba ve vizualizaci opakovaně objevuje v nějaké zvířecí formě nebo s určitým druhem aury, je často lepší provádět vizualizaci přímo na tento jev. Podobně pokud se zdá, že cílová situace ve vizi vyzařuje určitou charakteristickou vibraci nebo pocit vibrace, potom mág často uspěje lépe, když bude svou magii provádět přímo na vizualizaci něčeho takového než na aktuální podstatě této vizualizace.

Konjurace devátá – Šamanská Invokace

V Šamanské invokaci si mág bere vědění a sílu z Atavismů, především tedy zvířecích atavismů. Existuje množství velmi chytrých teorií o tom, jak jsou takové zkušenosti možné. Lidský genetický kód obsahuje haldu evidentně nepoužívaných informací. Mnoho z toho se musí nějak vztahovat k naší evoluční historii. Lidský mozek vznikal spíš v procesu postupného rozrůstání než nějakou komplexní modifikací. Starší části našeho mozku obsahují obvody a programy identické s těmi, které najdeme i u jiných živočichů. Někteří mágové se domnívají, že psychická složka člověka je vybudována ze zbytků a útržků psychik mnoha předchozích bytostí včetně zvířat, ve stejné míře jako naše lidské tělo. Jiní předpokládají, že jsou jim telepaticky přístupné kolektivní psyché různých živočišných druhů.

Při provádění Šamanské Invokace mág usiluje o jistý druh posedlosti zvířecím atavismem. Výběr konkrétní zvířecí formy je velmi osobní záležitostí. Mág může vnímat již od dětství určitou spřízněnost s jistým zvířetem, nebo má jistou charakteristiku, fyzickou nebo mentální, která připomíná nějaké zvíře, nebo k výběru dojde na základě intuice nebo náhlého vizionářského zjevení. V průběhu invokace by se měl mág pokusit v transu vizualizovat sám sebe ve zvířecí podobě a představit si svou astrální cestu ve zvířecí podobě. Často je užitečné fyzicky realizovat chování zvoleného zvířete ve vhodném prostředí. Cvičením lze dosáhnout různých stupňů rozštěpení vědomí, ve kterých se mág může svého atavismu dotazovat na různé záležitosti, kterým rozumí, a žádat jej o poskytování takových sil, které mohou být k užitku jeho fyzickému nebo astrálnímu tělu.

Konjurace desátá – Šamanská Iluminace

Takzvaná cesta za medicínou – Šamanská Iluminace – je výprava za sebepoznáním, sebeobnovením nebo sebezdokonalením. Může mít množství forem. Tradičně na sebe často bere formu zkušenosti smrti a vzkříšení, kdy mág vizualizuje svou smrt a rozkouskování svého těla s následným znovusestavením těla a ducha a znovuzrozením. Občas je tento proces spojen s fyzickými privacemi, jako je spánková deprivace, půst a bolest, které mají za účel prohloubení transu. Jinou metodou je provedení série vizionářských cest, kdy jsou přivoláváni takzvaní duchové přírodních jevů, zvířat, rostlin a kamenů, a žádáni o poskytnutí vědění. Nejjednodušší metodou ze všech je stáhnout se na několik dní na nějaké divoké a odloučené místo, co nejdál od lidského osídlení a zde si udělat kompletní přehled o svém dosavadním životě až do toho okamžiku a také o svých očekáváních do budoucna.